Prý jsem děloha,ale je mi to fuk

Aneb jak se člověk nechá vytočit jedním blbým článkem. Tedy o kvalitě článku na Oně polemizovat nechci, mě spíš nadzvedl obsah. Jde o diskusní fórum, kam přispívají a vyjadřují své názory lidé, kteří se rozhodli dobrovolně nemít děti z různých důvodů, z nichž hlavní je ten, že děti nesnášejí.

  Navíc pohrdají ženami, které dítě čekají, nazývají je posměšně „Dělohami“, těm, co porodí tak „Vykojené mozky“ atd…

   Dovolím si proto můj ryze soukromý náhled. Jde o můj názor, se kterým nemusí všichni souhlasit. Ale jak mnou cloumají „tamty“ hormony, tak mám potřebu krafat do všeho, co se týká dětí nebo nastávajících matek:-D

   Tihle duševní zoufaci z No kidding si možná neuvědomují, že jedna taková“děloha“ je přivedla na svět a dávala jim nažrat do té doby, než se o jídlo dokázali postarat sami. Takže nebýt „dělohy“, tak by těžko dnes mohli diskutovat na fóru o tom, jak jim připadají odporné těhotné matky, pardon „dělohy“. Taková ženská se s obrovským břichem valí jak tank, není na ní nic přitažlivého, poblil bych se, kdybych měl na něco takového vlézt –cituji pouze jeden názor a takových je tam víc.

  Občas tam zajdou diskutovat i lidé, co už mají vlastní děti. Nejsou to rodiče posedlí kultem dítěte, své děti nenechávají skákat v restauraci po hlavách ostatních a právě těm (i mně) rodiče, posedlí tím přiblblým kultem a americkou výchovou (a jejich rozmazlení spratci) vadí. V tom jsem totiž s příznivci No- kidding zajedno. Vadí mi cizí rozcapené děti, které obtěžují ostatní a nejsou v jejich počínaní kroceni rodiči. Když vás takový spratek neustále kope do nohy v buse a maminka spratka si smskuje a je jí u řiti, že jste už poněkud vytočení, ale jakmile  přestanete být hodnou tetou, která nenechá do sebe kopat jak do píchlého míče, jste pro ní nepřítel číslo jedna a zlá ženská, která nemá ráda děti.

   Jsem z generace „Husákových dětí“, kteří po Večerníčku museli zapadnout do pelechů a běda, jak vystrčily nos z pokoje. V tomhle nejsem tak radikální, dcery občas se mnou koukají na „ Růžovku“ nebo na Superstar, nehoním je v půl osmé do postele, ale co nepochopím asi nikdy je, že když jdu někdy posedět večer v devět do zakouřené restaurace, vidím tam rodiče s dvouletým, ukňouraným dítětem, které se zjevně nudí a tak prudí- všechny ostatní. Vím, že na Západě je tohle úplně normální, na dovolené ve Španělsku pobíhaly děti ještě v půl dvanácté v noci okolo rodičů v restauraci,ale nějak mi to „neštymuje“. Nejsem přísná jako byli rodiče, občas nejsem ani důsledná,ale holky zatím vědí, kde jsou hranice a vědí, že umí přilítnout i pár výchovných.

   I když jsem sama máma, přesto mi vadí některé věci, které mi připadají „ujeté“ a se kterými s příznivci No-kidding plně souhlasím. Například přebalování dětí na stole v restauraci. To musí být pro hosta odvedle, který si pochutnává na steaku, „lábuš“, když vedle něj nějaká matka rozbalí dítě z pokaděných plen. Nebo nechá svého rozcapeného harantíka, aby hostovi ujídal hranolky z talíře. A to nejsou zážitky hostů z Ameriky,ale z českých luhů a hájů.

 Už vznikly hotely a restaurace, kde mají děti do 12.let vstup zakázán. Jedna taková restaurace je i kousek od našeho města. Já tomu fandím. Občas si potřebují i rodiče vyjít sami, V KLIDU povečeřet. A na tyto případy jsou takové restaurace přímo balzám na nervy. Jen si představte-zbavíte se na 2-3 hodiny vlastních dětí, abyste šli někam, kde řvou cizí děti. Mně by tam opravdu nechutnalo. Takže podnikům No kids tleskám. Však je pořád hodně těch Baby friendly podniků, kde nikomu my, Vykojené mozky a Dělohy, nevadíme.