Není možné se splést aneb „Vraťte se k vyšívání, dámo!“

Okomentovala jsem sportovní blog. Jejda, to jsem si naběhla! Protože jsem se spletla. Chudáci Procházka s Paterou.

Psal se rok 1996 a naše hokejová reprezentace získala zlato ve Vídni. Pamatujete? Tehdejší předseda vlády Václav Klaus v kabině a hurónské skandování: „Vašku, ty jsi klasa chlap! Ty umíš nejlíp počítat!...“ Mezi zlatými hochy se nejvíce vyjímalo duo Martin Procházka a Pavel Patera, tehdy hráči extraligového Vsetína.

No a já je dnes v diskusi mylně pasovala na odchovance Vsetína. Mea culpa! To jsem si dovolila dost. Jako by nestačilo, že chudáci vsetínští prohráli baráž s Kladnem a celý „Jágrov“ slaví. A jeden odvážlivec si dovolil napsat na konkureční blogové platformě článek, kde tu kladenskou výhru, potažmo i Jardu pěkně sepsul. A k tomu si nějaká Andrlová dovolí napsat názor a ještě se splést. Ačkoliv jsem hned pod první nesouhlasnou (a poměrně ještě slušnou) odpovědí) přiznala svůj omyl, dalších asi dvacet, zřejmě vysoce kvalifikovaných odborníků na hokej, mne začalo posílat k plotně, taktéž se ptali, zda umím uvařit alespoň svíčkovou (umím) a jeden mne odhadl na milovnici ručních prací a doporučil, abych se vrátila k vyšívání. Prostě mužský šovinismus v celé své kráse na jednom dvorečku.

Přitom stačilo rozkliknout celé vlákno a viděli by, že jsem se již popelem posypala, cestou k plotně. Aby se mi nezdrcla smetana v omáčce, to dá rozum.

Jsem hloupá, protože nevím, že Patera s Procházkou byli odchovanci Kladna. Toho Kladna, které si opět zachránilo vlastní pr...kůži v baráži, ač se celou sezónu nacházelo v tabulkovém podpalubí.

A já se stejně nebojím říct, že celá baráž je nesmysl a má se sestupovat do nižší ligy rovnou. I když mne za můj názor zas někdo pošle třeba...vyžehlit.

Takže bacha na chyby, jo. Především ve sportovních diskusích. Zvlášť, pokud jste žena.

A zítra bude k obědu svíčková.