Nejdelší hodina v mém životě
rodinné album Takovou příšerně dlouhou hodinu jsem zažila včera já, cestou žlutým autobusem z Prahy do Liberce. Dostala jsem totiž úplně pitomej nápad (že byl pitomej mi došlo až v Liberci, předtím jsem se TĚŠILA, jak si se synem vyjedu na výlet, protože to bude určitě pohoda, jazz). Kdo viděl a zná mého jedenáctiměsíčního syna, je přesvědčen, že hodnější batole neexistuje v okruhu sta kilometrů. Mimochodem, myslím si to také, jen včera nějak neměl svůj den. Především bych chtěla ujistit všechny řidiče, pasažéry a stewardy od „žlutejch", že nemusí mít strach z repete. Já sama jsem to večer léčila lahví vína a využila pomoci mé osobní psychoterapeutky (díky,Heleno!) Jak se s tím vyrovnali spolucestující, zejména slečna před námi a paní vedle nás, se asi nedozvím. Počátek byl idylický (zejména díky bebesušenkám). Junior se rozkoukával, pojídal sušenky a hlavně rozdával úsměvy na všechny strany (převážně poblíž sedícím dámám). Roztomilost sama, kdybych v tu chvíli hodila do placu otázku:“Chcete ho?“ natáhlo by se po něm, no minimálně, dvanáct párů rukou. No prostě krásných pět minut. Došlo balení sušenek, čaj byl vypit do dna a Tomovi se přestalo u mě na klíně líbit. Doma bych ho jednoduše postavila na zem a jdi si, kam chceš (nebo spíše- plaz se, kam chceš). Trasa od Brandýsa k Turnovu probíhala nejdříve v klidném, později už mírně nervózním duchu. Vyzkoušela jsem všechno, čím se téměř roční dítě dá ve stísněném prostoru zaujmout. „Podívej, auto! Véééééliký auto!“ "Koukej, kočička!" (na tabletu) V nestřeženém okamžiku se mlaďas naklonil nad sedačku před námi a vyrval slečně čelenku z vlasů. Slečna nám věnovala vražedný pohled, plný nepochopení, který v tom šoku naprosto chápu. Omlouvala jsem se za Toma, protože ten se jen přiblble culil. Potom ovšem vyzkoušel celý hlasový arzenál- od kňourání po vřískání, kdy se začali otáčet i pasažéři z předních sedadel.Ne, fakt jsem sebou neměla izolepu a dudlík jako roubík zklamal. Za sjezdem na Turnov jsem si začala (při nadhazování syna na klíně) polohlasně mumlat nějaké modlitby. Např. „Pane Bože, ať už jsme v Liberci!“. Nebo „Já to dítě asi vyhodím z okna.“ (fakt potichu, nikdo to neslyšel!) Sundala jsem mu boty a začala klepat podrážkami o sebe. A celých dvacet kilometrů jsem opakovala jak zaseknutá gramodeska: Paci, paci pacičky… (nesnáším tu říkanku). Odhaduju, že jsem to zopakovala asi padesátkrát. Ale moji metodu ocenil celý ansábl autobusu, protože dítě bylo zticha, jen si tiše broukalo. LIBEREC – cedule s názvem města mi nikdy nepřipadala tak krásná.I hlas stewarda, který oznamoval, že se blížíme, na mě působil jako hojivý balzám. Tomášek si svůj největší trumf schovával na konec. U Babylonu hodil strašnou šavli. Jsem velice vděčná výrobcům vlhkých ubrousků, než jsme dojeli na zastávku, stihla jsem jimi očistit poblité dítě, sedačku a tablet vedle sedící cestující. Ale byli jsme v cíli! Slibuji, že celý následující rok budu své dítě převážet z místa na místo pouze autem.
Šárka Andrlová
Kam se poděli staří dobří Chinaski?
A proč se bojím otevřít konzervu, aby na mne nevyskočil Marek Ztracený? Samé otázky. A nejčastěji mi běží hlavou, když se marně snažím naladit na rádiu v autě něco poslouchatelného.
Šárka Andrlová
Jak Liberecký kraj vyhazuje peníze do kanálu...pardon, do kolejí
Tak nám začátkem roku přidali nové vlakové spoje. Předcházel prý tomu velmi podrobný průzkum. A výsledek?
Šárka Andrlová
Není možné se splést aneb „Vraťte se k vyšívání, dámo!“
Okomentovala jsem sportovní blog. Jejda, to jsem si naběhla! Protože jsem se spletla. Chudáci Procházka s Paterou.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci
Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...
První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...
V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven
„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...
Rozdáváme tělové mléko Kind od Mádara ZDARMA
Kosmetiku Mádara určitě od nás už znáte – potkat jste je mohli veletrhu FOR KIDS v Praze nebo také v nedávném v uživatelském testování, kde jsme...
- Počet článků 138
- Celková karma 24,74
- Průměrná čtenost 2880x