„Já za to nemůžu, to oni!“

  Znáte písničku:“ Já ne, já ne, to Ty?“ Tak přesně takovou mi zpívaly do sluchátka telefonu pracovnice České pošty.

    Na začátku byl kočár. Nechtěla jsem si udělat z bytu garáž pro kočárky, sešly se mi dva a tak jsem se rozhodla jeden prodat. Podnikla jsem kroky k úspěšnému prodeji a za týden už jsem kočárek důkladně zabalila do folie a poslala ho, prostřednictvím České pošty, nové majitelce.

  Zvolila jsem službu Balík do ruky a všechno šlo jako po másle. Přišla mi SMS zpráva, že nová majitelka si kočárek převzala, zaplatila, byla spokojenost na obou stranách a já se těšila na nově nabytý kapitál. Protože jsem nebyla v tu dobu doma,ale trávila čas v Liberci, zvolila jsem zaslání peněz složenkou na adresu. Jaké neuvážené rozhodnutí to bylo, jsem měla poznat zanedlouho.

   21.8. kočárek doputoval do Plzně. 26.8. jsem začala být mírně nervozní, 27.8. celkem naštvaná a 28.8. nas..ná nadoraz. Očekávaná složenka nikde. Nehodlala jsem čekat týden, jestli se nestane zázrak(nestal) a protože jsem na poště pracovala, zavolala jsem přímo do Depa v Plzni a (ještě klidně) se zeptala, proč dosud nemám doma peníze za balík. Nadiktovala číslo balíčku a zaposlouchala se do ťukání klávesnice ( jak pracovnice vyhledávala můj balík).

  „Tady to mám!“

   Začala jsem opět normálně dýchat.

„Ale já tady mám – chybějící poukázka!“ 

     Tu du dum dum.  

Rady, jak mám podat reklamaci, si mohla strčit za klobouk, to jsem věděla i bez ní. Taky jsem věděla, že ztracená poukázka sem, ztracená tam, balíkáři si z toho hlavu nedělají. Jen jsem netušila, že se to může stát i mně. Jak se tomu říká? Zákon schválnosti.

  O.k., ok. Stane se. Zašla jsem na poštu v Liberci, podala reklamaci (ještě pořád jsem měla chuť vtipkovat) a těšila se, že další týden už konečně peníze (1030,-Kč) přijdou.

    No? Správně, opět nic. Kdyby přišly, nenamáhám se tady s psaním blogu. Jenže teď právě přijde to hlavní. Opět volám na známá čísla (ještěže mám neomezený tarif), pátrá se po ztracené poukázce.

„Ano, poukázka byla 2.9. vplacena.“ 

„Ano, odesílali jsme jí, u nás je to v pořádku.“     

Volám na VAKUS (pro neznalé- hlavní stan pro zpracování všech poukázek).

„Ano, poukázku jsme poslali.“ A kam?“ ptám se.

„ Na 30114“ povídá mi milá paní na druhé straně telefonu.

„Kamže?“ vyvalím oči jak tenisáky a z pusy mi vypadne bonbon, který jsem cucala na uklidnění.

„301 14- to je do Plzně, ne?“ (jako bývalá pošťačka mám v malíku PSČ).

„Můžu se zeptat, proč jste to poslali do Plzně? Vy jste to poslali té paní?“

Paní, celá šťastná, že jsem tomu přišla na kloub, povídá: „To se musel někdo splést!!“

(hm, na to bych sama fakt nepřišla).

Ale kdo? Další telefony- Depo Plzeň-Liberec-Plzeň město-Liberec…až do zblbnutí.

„Ne, za tohle já nemůžu!“

„Ale naše vina to není!“

„ Nebojte, i kdyby ta paní ty peníze vybrala, nepřijdete o ně, je to chyba pošty!“ (aspoň, že to někdo uznal)

Mluvila jsem s paní, které jsem kočárek prodávala. Ta mi tvrdila, že žádnou poukázku do schránky nedostala. To by mi prý hned napsala. Ne, nedovolila by si peníze vybrat, vrátila by jí. Nezbývá mi, než .jí věřit. Zatím. Do 27.září,kdy končí platnost poukázky,

27.září opět budu volat na poštu, kam poukázka spadá. Pokud nebude ve stádiu „ vyplacena“, pošlu v duchu DÍK poctivé mamině z Plzně a čekat na to, až se mi poukázka vrátí ZPĚT.

ALE! Kde tedy je ta slavná žlutá dobírková poukázka, když jí (údajně) ani paní nedostala do schránky? Žijí mezi námi snad, kromě ponožkožroutů, i poukázkožrouti? Nebo se opět někomu na cestě ZTRATILA?

  Ať je to, jak chce, já čekám do 4.10.2013. Jestli ani do této doby se nic převratného nestane, budu ZM! (Zlá mrcha. Z filmu Někdo to rád blond).

A ZM sedne a napíše stížnost na ČTÚ. A když se ani potom ledy nepohnou, tak se stane na jeden podvečer slavnou, protože dá námět pro Černé ovce.  Černé ovce totiž těmi ledy dokážou pohnout.

   Držte mi palce, cesta za tisícovkovou poukázkou zdaleka nekončí!

 Dodatek: dnes mi volala paní z pošty, že peníze budu mít nejpozději v pondělí. Vida, jak to najednou jde!