Neměla hezké dětství. Když jakž takž dospěla, provdali ji a na nic se jí neptali. Manželství moc šťastné nebylo. Ovdověla mladá a konečně se odrazila ode dna...
Princezna Štěpánka Belgická, tedy Stéphanie Clotilde Luise Hermine Marie Charlotte de Belgique, dcera belgického krále Leopolda II. a manželka proslaveného korunního prince Rudolfa.
Stefanie se narodila roku 1864 do nešťastného manželství svých rodičů. Maminka Marie Henrietta byla Habsbursko-Lotrinská a stala se obětí domluveného královského sňatku, tedy královnou Belgie. Tatínek král prý byl dost bezcitný a rodina ho moc nezajímala. Přesto vyvedli s manželkou čtyři děti, které vyrůstaly s vychovatelkami, jelikož se o ně rodiče prakticky nezajímali. Snad jediné, co s otcem a matkou hnulo, byla smrt jediného syna, desetiletého následníka trůnu Leopolda. A tahle smutná událost hodně poznamenala i pětiletou Stefanii. Ambiciózní král zůstal bez mužského dědice a trůn o hodně později zdědil jeho synovec. Leopold II. totiž vládl dlouhých 44 let, přičemž stihl stát se dokonce magnátem. Nějakou dobu byl dokonce výhradním osobním vlastníkem afrického Konga. A plynuly mu z něj naprosto neskutečné zisky. No jo, je to on, co má na svědomí životy milionu domorodců. Však už se o něm popsaly stohy papíru.
Když Stefanii táhlo na sedmnáct, uskutečnila se sňatková dohoda mezi dvorem rakousko-uherským a belgickým. Mladou princeznu provdali v roce 1881 za syna císaře Františka Josefa I., následníka trůnu Rudolfa. On taky moc nadšený nebyl. Měl jiné zájmy a líbily se mu úplně jiné ženy. Ale poslechl, co mu taky zbývalo...
Štěpánka ve Vídni do kolektivu nezapadla. Všem připadala ošklivá a nanicovatá. Obzvlášť ji nemohla vystát císařovna Alžběta, tedy Sissi. Mluvila o ní jako o teleti nebo nemehlu. Dvůr zvolil jen o málo lepší přezdívku. Říkali jí "studená blondýna".
Napětí se trochu uvolnilo, když Stefanie otěhotněla. Rudolf se taky trochu zklidnil a manželé se těšili na malého Václava, jak očekávanému potomkovi říkali. Zajímavá informace pro nás Čechy. Jenže se v roce 1883 narodila holčička. Dostala jméno Alžběta a o hodně později se zapsala do historie jako „Rudá arcivévodkyně“. Proč, to probereme zítra. Tehdy jí jako miminku začali po maďarsku říkat Erzsi, tedy zdrobnělinou jména Erzsébet (Alžběta). No a porod téhle Erzsi byl natolik komplikovaný, že se z něj Stefanie dávala dohromady poměrně dlouho. Ani po rekonvalescenci pořád nepřicházel očekávaný mužský dědic. A nepřišel nikdy, jelikož pak ještě k tomu všemu nakazil Rudolf svou ženu kapavkou. Antibiotika byla tenkrát ještě v nedohlednu, a tak se nemoc u Štěpánky zkomplikovala. Zůstala neplodná. Byla nešťastná. Zase.
A Rudolf nadále vesele vyváděl. Střídal milenky a pil, jak duha. Zřejmě v jedné světlé chvíli v roce 1888 využil příležitosti a pokusil se o zrušení neplodného manželství pod záminkou, že je ohrožena dynastie. Což Stefanii taky nerozjásalo. Ale papež žádost hned zamítl.
A pak přišel 30. leden roku 1889. Mayerling. Jak tam všechno proběhlo, řeší se doposud. Budeme se držet nejobvyklejší verze. Tedy vraždy a sebevraždy. Rudolf nejdříve zastřelil svou milenku Mary Vetserovou a pak zabil sebe. Pro císařskou rodinu i říši naprosto šílený skandál.
Vídeňský dvůr se proti Stefanii zatvrdil ještě víc. Dávali jí za vinu Rudolfovu sebevraždu. Že prý s ní byl nešťastný. Hlavně císařovna Alžběta byla bolem a záští bez sebe. A malá Erzsi? Byla svěřena do výchovy císaři. Štěpánka do toho neměla co mluvit.
Stefanie si po prvním šoku snažila vyčistit si hlavu. Začala cestovat. Hodně pobývala se svými sestrami, a Vídeň zásadně objížděla obloukem. Taktéž prchala před snahami svého otce i tchána císaře, neboť ji chtěli provdat podruhé. Za nového následníka Františka Ferdinanda d´Este. Aby mu zabránili v morganatickém sňatku se Žofií Chotkovou. Což se nepovedlo, jak víme.
Na svých toulkách po Evropě našla Štěpánka konečně opětovanou lásku. Zamilovala se do uherského hraběte, jehož jméno je samo o sobě vznešeně obdivuhodné: Elemér Lónyay z Velké Lónye a z Vasaros-Nameny. Přesto byl Vídni a Bruselu málo urozený. Dokonce ho připravili i o jeho kariéru, jelikož jako diplomat zastupoval právě habsburský dům. A Stefanie taky o hodně přišla. O většinu svých titulů, privilegia členky císařské rodiny a majetky. Přesto se po 11 letech vdovství za svého Eleméra v roce 1900 provdala. Konečně byla šťastná.
Ale jedna ztráta byla hodně velká a bolestná. Erzsi. Stefanie se s ní nesměla vůbec stýkat, ani navazovat jakékoliv kontakty. A dcera jí to nikdy nezapomněla. Dokonce i ona ji celý svůj život vinila z otcovy smrti….
Manželé se usadili v Horních Uhrách, tedy na Slovensku. Obývali zámek Orozsvár u Dunaje. Dnes se místo jmenuje Rusovce a je okrajovou částí Bratislavy. Stefanie zakládala zahrady a sady. Na panství byl velký revír, kam na hony často jezdil František Ferdinand d´Este, už s manželkou Žofií. O tom asi císař pán nevěděl…
Problémy pokračovaly také v Belgii. Když se chtěla Štěpánka zúčastnit pohřbu své matky v Bruselu, otec král ji osobně vyhnal z kaple. O dědictví se dokonce soudila, ale prohrála.
Za 1. světové války zřídili manželé ve svém zámku lazaret, kde Stefanie pracovala jako ošetřovatelka. Lidé v Rusovcích je měli rádi a údajně na knížecí pár ještě po letech vzpomínali s láskou.
V roce 1935 vydala Stefanie své paměti pod názvem Měla jsem být císařovnou (Ich sollte Kaiserin werden). Způsobila tím značný poprask, ač císařská Vídeň byla už dávno fuč. Kniha se ale velmi dobře prodávala a věhlas jí zajistily také překlady do mnoha jazyků.
Koncem II. světové války utekla Stefanie s manželem před Rudou armádou do benediktinského kláštera v Pannonhalmi, kde 23. srpna roku 1945 zemřela. Bylo jí 81 let.
Prožila zvláštní život. Přišla o dceru, vyloučili ji z habsburského domu a zavrhl ji i vlastni otec. Ale její druhé manželství bylo nesmírně šťastné a dlouhé. Milovaný Elemér přežil Stefanii o pouhý rok...
Literatura: B. Hamannová- Rudolf. Korunní princ a rebel
