Svatá princezna (dokončení)

Ella, vnučka královny Viktorie. Ruská velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna. Když ovdověla, všechno se změnilo...

1. část ZDE

2. část ZDE

Po smrti manžela prodala Ella všechny své šperky (mimo romanovských) a koupila v Moskvě čtyři domy s velkou zahradou. Usedlost nechala náležitě upravit a v roce 1909 založila klášter zasvěcený sv. Marii a Martě. Už dávno předtím se stáhla z veřejného života. Věnovala se pouze církvi a charitě. Především ale ošetřovala nemocné a ve válečných dobách zraněné vojáky. 

Poté Jelizaveta složila řeholní sliby a stala se ve svém klášteře představenou. Veškeré jmění používala pro potřeby kláštera a svých řeholních sester, které za ní přicházely z celého Ruska. Tím obrovsky pozvedla úroveň péče o sirotky, přestárlé, nemocné a chudinu. V její nemocnici pracovali špičkoví lékařští odborníci. Veškerá péče i lékařské zákroky byly zdarma.

Jelizaveta sama žila velmi asketickým životem. Často se postila, hodiny trávila v modlitbách, nosila prosté roucho a dokonce i cilicum (pás řetízků s hroty, které se zapínaly kolem stehna - připomenutí Kristova utrpení). V klášteře se spalo na prostých dřevěných pryčnách a jedlo se velmi skromně.

S carskou rodinou zůstala Ella v kontaktu a občas se zúčastňovala i některých oficiálních akci. Shodou okolností jsem ji nedávno zahlédla v historickém dokumentu o carské rodině. V řeholním rouše šla v průvodu za carským párem.  Apropos - prý naprosto nechápala vztah své sestry s Rasputinem. Několikrát carevnu žádala, aby mu nepodléhala a cara prosila, aby ho vyhnal ode dvora. Vůbec jeho tzv. svaté moci nevěřila. Ale nebylo to nic platné, jak známo...

Když přišla 1. světová válka, všechno bylo ještě těžší. Sestry v klášteře a v lazaretech ošetřovaly a léčily nejen ruské vojáky, ale i válečné zajatce. Tedy i Němce. V tu chvíli si všichni vzpomněli, že i Jelizaveta je Němka. Musela čelit nařčení, že v konventu schovává německé špiony. 

Ta největší hrůza se spustila po abdikaci cara a bolševické revoluci v roce 1917. Právě tehdy poslal cisař Vilém II. za Ellou švédského velvyslance, aby ji vyvezl z Ruska. Ella ale odmítla opustit klášter, své spolusestry a hlavně nemocné.

Carská rodina byla v březnu deportována na Sibiř a přišli si i pro Ellu. O Velikonocích roku 1918. Spolu se spolusestrou a tajemnicí Varvarou ji odvezli z Moskvy do Permu.Pak je převezli do Jekatěrinburgu, ale internovali je v jiné části města než carskou rodinu. Vzájemně o sobě nevěděli. V červenci došlo k přesunu do Alapajevska na východní straně Uralu. Spolu s Jelizavetou a Varvarou zavřeli do místní školy i několik členů širší romanovské rodiny. Mezi nimi i Vladimíra Pavloviče Paleje, polorodého bratra knížete Dimitrije, kterého Ella s manželem vychovala. Jeho rodina se totiž mohla po carově omilostnění vrátit z francouzského exilu už před válkou.

V noci na 18. července - den po zavraždění cara a jeho rodiny v Jekatěrinburgu - vtrhli bolševici do školy a všem internovaným zavázali oči a svázali ruce. Pod záminkou, že budou převezeni na bezpečnější místo, je vyvedli ven. Velkokníže Sergej Michajlovič (vzdálený strýc cara) se bránil, protože tušil, že je vedou na popravu. Postřelili ho do ruky. Podle očitého svědka se Ella chovala velmi statečně a všem byla oporou. Celou skupinu - Ellu, Varvaru, velkoknížete Sergeje Michajloviče, jeho tajemníka Fjodora Remeze, Vladimíra Pavloviče Paleje a jeho tři bratrance knížata Ivana Konstantinoviče, Konstantina Konstantinoviče a Igora Konstantinoviče - dovedli k ústí šachty blízkého dolu. Stále se zavázanýma očima a rukama. Přesto se velkokníže Sergej znovu bránil. Zastřelili ho a svrhli dolů. Ostatní za ním. Živé. Pak za nimi hodili dva granáty, aby se šachta zasypala. Nepovedlo se to. Onen očitý svědek vyprávěl, že ze šachty byl ještě několik dní po masakru slyšet Ellin zpěv a modlitby...

Když byl Alapajevsk později osvobozen bělogvardějci, podařilo se hromadný hrob najít a těla exhumovat. Zjistilo se, ze kníže Ivan měl zranění na hlavě ovázané utrženým kusem Ellina/Jelizavetina řeholního roucha. Také bylo jasné, že některé z obětí přežily výbuch a umíraly dlouho na svá zranění, ale i hladem a žízní. Ella také.

Tělo velkokněžny a jeptišky Jelizavety se podařilo převézt přes Peking, Šanghaj a Port Said do Jeruzaléma, kam Ella v roce 1888 - ještě se svým manželem - vykonala svatou pouť. Všeobecně se vědělo, že si přála být pohřbena v pravoslavném chrámu sv. Máří Magdalény v Getsemanské zahradě. Stalo se.

V roce 1992 zařadila Ruská pravoslavná církev velkokněžnu a jejj společnici Varvaru mezi svaté novomučedníky.

Vedle školy v Alapajevsku roste jabloň. Dodnes se traduje, že ji zasadila Ella...

Fakta: se.historia.com/Elisabeth Feodorovna; La Santa Beata Mártir y Princesa de Rusia Elisabeth Feodorovna/ Liubov Miller