Nebezpečí pornografie a internetu - tentokrát ženskýma očima

Po přečtení příspěvku Víta Benešovského nemohu jinak, než souhlasit. Porno je dnes něco jako namazat si chleba s máslem. Nejen že je pornografie běžně rozšířená a široce dostupná, ale z počítačů proniká i do našich mobilních telefonů a tak ji máme na dosah ruky stále a úplně přirozeně.

A teď trochu z té životní reality: První porno časopis jsem viděla ve svých 11 letech a byl to pro mě docela šok. Přinesla ho moje kamarádka na trénink a „vypůjčila“ si ho od svého tatínka. Zcela jasně vidím tu scénu pilota, jak souloží se svými letuškami. Pak jsem měla to stěstí, že se mi podobný materiál vyhýbal až do mých 17 let, což bylo v roce 1997. Považuji se za jednu z posledních generací mládeže, která se mohla ještě přirozeně sexuálně vyvíjet. Bydlím na malém městě v severní Itálii, kde se objevil následující trend. S nástupem chytrých telefonů máme možnost stahovat různé aplikace. Jednou z nich je Whatsapp. Tato jednoduchá aplikace umožňuje zasílání zpráv, videí, fotografií i zvukových stop. Tato aplikace je tu velice populární a posílání normálních sms zpráv se stalo „out“. Je to praktická věc, protože si můžete neomezeně psát jen s lidmi ve vaši rubrice, ale může se také stát, že si skupina kamarádů nebo kolegů z práce v této aplikaci vytvoří skupinu, kde si po “chlapsku” zasílají různá videa s porno tématikou. Ale jak už je v dnešní době běžné, jde o extrémy. Bohužel nemám na mysli jen ženy s extrémním poprsím. Jde o šokující, brutální, až nelidské praktiky, kterými je internet hojně zasobován (do detailů zacházet nebudu). Cílem této „zábavné hry“ je šokovat ostatní členy skupiny. Musí se vám skoro chtít zvracet, aby se zaslané video stalo úspěšné. A tak se i moje „ne tak naivní hranice“ posunuly mílovými kroky o pěkný kus kupředu. Není vyjímkou si taková videa ukazovat v restauraci při večeři s přáteli, při kafíčku o pauzičce nebo v posilovně „pro zasmátí“. Je to spíše pánská záležitost (puritánsky založené italské ženy obracejí oči v sloup), ale my česká děvčata jsme „in“. A tak držíme krok s tím, co se děje kolem nás. Tento jev nakazil osoby všech věkových skupin ať je jim 30 nebo 60 let. Co to všechno znamená? Kam dál to ještě může zajít? Na děti číhá na internetu mnohá nebezpečí. Minulý týden jsem v místní televizi shlédla dokument o pedofilech, kteří navštěvují internetová chatová fóra, kde se to dívkami věkové skupiny 11-13 let jen hemží. Po příchodu domů ze školy jsou děvčata většinou sama doma a z „nudy“ chodí chatovat s Bůh ví kým, protože nikdy opravdu neví, kdo na druhém konci je. Mimo jiné tam může sedět pedofil, který dívku, po sérii přesně mířených otázek o tom, zda je sama doma, jestli se nudí a zda by nechtěla vidět něco zajímavého, přemluví, aby se viděli přes Skype. Nejprve si povídají, avšak posléze přejde pedofil do útoku dotazy, zda by si zvedla tričko a pak zas stáhla kalhoty. Vetšinou hovor končil pánským uspokojováním, což je pro jedenáctiletou dívku devastující zážitek, který zcela jistě naruší přirozený vývoj její sexuality.Tato reportáž se týkala děvčat, avšak nebezpečí hrozí i chlapcům. Jak tedy můžeme chránit naše děti? Internet je užitečná věc, ale v tomto směru na dětech, dospívajících, ale i dospělých zanechává ničivé stopy v podobě pokřivené reality, závislostí a posunutí přirozeného vzrušivého bodu. Může narušit chování mladých mužů k ženám a eliminovat důležitost uspokojení jejich citových i tělesných potřeb (kdo viděl v pornu ženský orgasmus nebo vlídné pohlazení?). Dnešní mladíci o existenci ženského orgasmu nemusí mít ani tušení a jak by také mohli, když v pornu neexistuje. Co může takový druh videa udělat s jemnou dívčí duší, když vidí agresivní muže, jak zachází v takových filmech se ženami? Následky si nechci ani představovat. Dá se proti tomu všemu vůbec nějak bojovat? Snad jen citlivou komunikací rodičů s dětmi...ale stačí to?