Je libo ošmatlané rohlíčky, mladá paní?
Namířím si to rovnou k oddělení pečiva, které je svým výběrem jedinečné. My máme chleba jedna báseň! Sehnat v Itálii žitný chléb je skoro vzácnost a rohlíky vůbec neexistují. Moc tomu pečivu s manželem doma nedáme. Jen vyjímečně v létě, když jedeme do hor na jednodenní tůru, si koupíme housky, které nám pan prodavač ochotně rozřízne a napěchuje výbornou krůtí šunkou. Najdeme si pak nějaký pěkný palouček na náš malý horský piknik. Kousnu do nadité housky a v tu chvíli jsem zadělaná od drobků jak čuně, ale ta kvalita! Ale zpět k mému nákupu. Trhám si dva pytlíky (jeden si natáhnu na ruku a do druhého chci nasoukat pečivo), avšak moje oko zbystří schoulenou důchodkyni, která soustředěně osahává a mačká rohlík holýma rukama a hodí ho zpátky do přepravky. Zkouší křupavost dalšího a když ho promáčkne, tak ho zase nechá padnout k ostatním. A není sama. Přechází mě chut'. Kurňa! Jak je možné, že ještě v dnešní době berou lidé pečivo holýma rukama? Je to tak těžké, dát k dispozici vedle pytlíků i rukavice na jedno použití? Přeci se musí dodržovat nějaké hygienické standardy. Rukavice by měly být samozřejmostí i u ovoce a zeleniny, (to alespoň doma omyjeme), ale omyjme si rohlík!? Při vzpomínce na statistiky o mytí rukou po vykonání potřeby (jen 4 lidé z 10 si je umyjí), se smutně obracím na podpatku a kráčím k sekci se zavakuovaným pečivem. Fain, teď bych si dala nějaký dobrý salám. Při pohledu na komínky nakrájených koleček nazelenalé barvy lituji všechny místní obyvatele. O oschlém mase ani nemluvě. Víte, co je nejhorší? Když nemáte na výběr. Prý už ani to pečivo není to, co bývalo a je narvané všemožnými chemikáliemi. A tak si jdu radši pro jogurt, dalších pár drobností a mizím pryč. Za kvalitu potravin se v Praze (a nejen tam) draze platí, a to není fér vůči široké veřejnosti, která musí hlídat domácí rozpočet. Jsou obchody, kde vám například uzeniny nakrájí čerstvé, avšak znovu, za jakou cenu, a musí to být pokaždé jen zahraniční výrobky? Prostě kdo chce v Praze dobře jísti, penež hodně musí míti. Ale čerstvé jídlo je jednou ze základních potřeb člověka, to nemá být luxus. Za luxus se může považovat třeba relaxační masáž, ale ne čerstvé potraviny denní potřeby. Souhlasíte?
Kateřina Santin Čiháková
Chybí rodný jazyk, když žijete v zahraničí?
Žít daleko od místa, ve kterém jsme se narodili, není lehké. Vědí to ti, co se stěhují v rámci naší malé země např. za prací nebo partnerem, a vědí o tom své i ti, kteří opustili ze stejných důvodů naší krásnou republiku a žijí daleko v zahraničí. Jak se s tím, co nám na domově chybí vyrovnat?
Kateřina Santin Čiháková
Dáš si se mnou kafe?
Asi nejčastější otázka, kterou za den dostávám. Člověk se musí naučit s tímto milým dotazem pracovat, jinak by riskoval snad i výbuch srdce. Můj vztah ke kávě byl ze začátku hodně komplikovaný. Z Čech jsem si přivezla zarputilý názor, že káva škodí našemu zdraví a člověk se na ní stává závislým. Na průměrně 6 dotazů denně: „Katerina? Prendi un caffè?“, jsem v minulosti rázně a pyšně odpovídala: „No, grazie. Non bevo caffè.“ V překladu: „Ne, děkuji. Kávu nepiji.“
Kateřina Santin Čiháková
Byla jsem jen hloupá slepice, ale milovali mě!
Žila jsem si jako málokterá slepice v okolí. Měla jsem celou zahradu pro sebe. Za plotem jsem vídávala krásná zvířátka. Byli to psi a kočky různých ras, ale já jsem nevypadala jako oni. Vím to, protože jednou jsem zahlédla svůj obraz ve skleněné výplni a moc jsem se sama sobě nelíbila. Měla jsem krátké, tenké pařáty, tělo pokryté peřím a v obličeji veliký špičatý nos. Záviděla jsem ten roztomilý čumáček mojí kočičí sousedce.
Kateřina Santin Čiháková
Jak chtěl můj manžel zabít zloděje!
Když jste na dovolené, relaxujete a slunce vám prohřívá tělo i duši, snáze zapomenete na všechno špatné na tomto světě, a začnete vidět všechny lidi kolem sebe, jako ty nejhodnější bytosti, které vám přeci nechtějí ani nic ukrást, ani vám jinak uškodit...no jo, byla jsem naivní, co?
Kateřina Santin Čiháková
Jako poprvé...
Podívám se z okénka dolů a pod sebou vidím barevná políčka a zelené lesy. Čechy! Jsem doma...Cítím se super, vyschlé hrdlo čeká na první doušek zlatavého moku a žaludek touží po gulášku...Připoutat se, přistáváme! Zábava začíná!
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Záchranka na maratonu ošetřila 52 běžců po kolapsu, do nemocnice museli čtyři
Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili 52 běžců, vesměs po kolapsu. Informovali o...
V německém Magdeburgu strhl vichr skákací hrad i s dětmi do Labe
V německém Magdeburgu v neděli poryv větru strhl do Labe skákací hrad, na kterém se bavilo několik...
Ruští úředníci utíkají z Ukrajiny, nedočkali se slíbené raketové kariéry
Ruští úředníci, kteří v počátcích invaze odešli na výzvu Kremlu pracovat na okupovaná území na...
Absurdita blahobytu. Miliardy porcí jídla končí v koši, nejvíc plýtváme doma
Premium Přestože existují potravinové banky, kam míří neprodané jídlo ze supermarketů a řada hotelů,...
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1274x