Asi nejčastější otázka, kterou za den dostávám. Člověk se musí naučit s tímto milým dotazem pracovat, jinak by riskoval snad i výbuch srdce. Můj vztah ke kávě byl ze začátku hodně komplikovaný. Z Čech jsem si přivezla zarputilý názor, že káva škodí našemu zdraví a člověk se na ní stává závislým. Na průměrně 6 dotazů denně: „Katerina? Prendi un caffè?“, jsem v minulosti rázně a pyšně odpovídala: „No, grazie. Non bevo caffè.“ V překladu: „Ne, děkuji. Kávu nepiji.“
Když jsem zde nastoupila do mého prvního zaměstnání, cítila jsem se často unavená. Věděla jsem, že by mi v tom káva pomohla, ale měla jsem z působení kofeinu obavy. Kolegyně mně tenkrát provokovaly slovy, že když prý žiji v Itálii, tak musím pít kávu. To ale nevěděly, jakou nepříjemnou zkušenost jsem měla za sebou. Když mi bylo asi 19 let, jela jsem s kamarádkou a její rodinou do Itálie na hory. Kromě krásného lyžování, které mi ovšem nikdy moc nešlo, jsem chtěla ochutnat pravé italské cappuccino. Měla jsem za to, že našlehaná mléčná pěna v něm potírá efekt kofeinu, kterého jsem se tak obávala. Jak naivní! Z věčného padání na svahu jsem měla nohy samou modřinu a bary se tvářily víc než přívětivě, tudíž jsem si to úžasné cappuccino vychutnala ne jednou, ani dvakrát, ale dokonce třikrát! Ten večer mi bylo neskutečně špatně, jako kdybych vypila plnou láhev vodky. Měla jsem opici z kávy! Motal se se mnou celý svět. Srdce mi bušilo jako splašené. Ten kofein prostě musel z těla ven! Od té doby mám z kávy veliký respekt! Ale zpět k mému prvnímu zaměstnání tady. Bude to už více než 7 let nazpět, kdy jsem se k ochutnání kávy odhodlala. Kolegyně mi před automatem, který jsme měly na pracovišti k dispozici, vysvětlila všechny možnosti výběru: Espresso, Espresso macchiato, Ristretto, Caffè lungo, Caffè d’orzo, Cappuccino, Caffè al ginseng atd. Po chvíli přemýšlení jsem si vybrala klasické Espresso (odpovídá českému Espresso piccolo). Jen pro zajímavost: na jméno Espresso piccolo v Itálii nenarazíte, jelikož Espresso je samo o sobě malé. Vypila jsem můj malý kalíšek a čekala, co se bude dít! A že se dělo! Žíly na krku mi začaly pumpovat jak o závod, mé srdce bušilo na poplach, tvář mi zalila červeň a já vypadala úplně stejně jako Pepek Námořník po dávce špenátu. Moje pracovní tempo přešlo na maximální výkon, mozek byl v úžasné bdělosti a já lítala jak šroub! Snad jsem i páru vypouštěla ušima! A co se stalo pak? Stal se ze mě „kafař“. Jak jinak! Tento vynikající nápoj husté černé barvy se stal každodenní součástí mého života. V Itálii tomu snad ani nemůže být jinak! Datuje se, že 90% dospělé populace světa popíjí pravidelně kávu. Káva totiž sbližuje lidi, boří kulturní i sociální bariéry, navozuje příjemnou atmosféru, ale především povzbuzuje ducha i tělo a vyvolává v nás pocit určité pohody a relaxu. Všechny problémy někam zmizí a nám je najednou fain (alespoň na malou chvíli). Již v roce 1884 byl v Turíně představen první přístroj na přípravu kávy Espresso. Angelo Moriondo, tehdejší podnikatel a vlastník hotelů i restaurací, vymyslel komplikovaný přístroj, který zkrátil čekací dobu přípravy kávy na minimum a zvýšil příliv zákazníků v jeho restauracích a hotelech. Jeho přístroj byl zdokonalován dalšími vynálezci a boom kávy Espresso byl na světě. V roce 1947 byl pak vyroben první pákový espresso přístroj pro bary, který má tu fantastickou vlastnost, že vytvoří na espressu lahodný krém, kterému Italové říkají „cremina“. Má ho povětšinou pouze espresso objednané v baru, doma se používají převážně hliníkové kávovary Moka a káva z nich má úplně jinou, ale stále vynikající chuť. Chození do baru je přirozenou součástí života tady a já sama si do něj zaskočím alespoň jednou denně na „jedno rychlé“! Tímto zdravím všechny milovníky kávy a přeji příjemný večer.
