Po těžkém předvolebním zápasu vyhrál odpočinutý pan Nečas a systematicky okopávaný pan Paroubek byl zas až „předposlední“. Prostě nic neobvyklého pod sluncem - jako v hokeji - volby skončily a i přihlížející si s ulehčením řekli: „Konečně zas víme na čem jsme“. Tak jak téměř polovina voličů bude mít radost, zbytek může být zklamán, ale chleba o dvou kůrkách si budeme dál platit bez rozdílu.
I v současné politice se s námi hraje dál jak v pohádce - Vršky a kořínky tak, aby na větší hromádku zbylo ještě víc . Vyvolení berou dál podle svých neutuchajících potřeb,často bez podkladů a jiní nemusí ani platit.
Kdo nevěří, ať vzpomene na problém s donedávna ladem ležících polí osetých řepkou.
Následné sdělení, že semeno na bionaftu pak od zemědělců nikdo nevykoupí, nebylo z oblasti ošklivých a snad ani obrazu řeckého hospodářství, odvrácenho teprve parlamentem?
V knize: „Jak jsem se mýlil v politice“ Miloš Zeman se podělil o své zjištění, učiněné až v průběhu volebních agitací. Vyjádřil to otázkou při častém bručením si pro sebe za Zemákem:
„Kolik že kreténů takto sám táhne za sebou do vyšší politiky“ – přesněji viz kniha. Bylo mi hloupé a neslušné se ptát, zdali to ještě platí i pro tyto volby. Proto jsem se ho jen optal před volbami, co nám občanům tu zbude, když on sám se jen „serve“ s Paroubkem a všechny své poznatky o ŠIBALech si nechá pro sebe ke škodě voličů?
Že výkladem výrazu ŠIBAL = Šílený Ignorant, Bezohledně Arogantní Lumpenaparátník jsem pobavil přítomné, dodávám ještě že sám předseda Paroubek jím oživil politický slovník, ale stáhl jím na sebe vlnu zášti od opozice, zastánců bezduchého papouškování cizích nápadů.
U mne tím podpořil asociaci výkladu ve vztahu šibal – šibačka (slovensky. výprask-nářez) Tenhle výraz jsem ve významu „darebáctví“ znal z knihy „Mistr Kampanus“ Z. Vintra, s dalšími pojmy jako třeba – defenestrace – vyházení šibalů (Martinic) z oken v době husitů.Že se Miloš Zeman následně sešel s panem Kalouskem a spol. bez Paroubka, mnohému tím mohlo začít být jasné, kam směřuje.
Že tahle potyčka, nebyla jediným momentem zbytečné ztráty sil i hlasů pro levici jako takovou, ukazuje celý modrý pruh táhnoucí se jen z Jihu Čech na Prahu.
Mě samotnému dokazuje, že tak jak jen můj problém prostupuje lidskými vazbami z ještě větší hloubky také v samotné ČSSD, tak jeho neřešením bylo umožněno právě jejím i mým protivníkům dál mířit ku Praze už v minulých volbách.
Teď je jedno proč lídři nechtěli, možná i nesměli do voleb řešit základní příčiny hrubých úředních pochybení, dokonce ani u svých úhlavních nepřátel – mnozí se v tom také omočili.
I oni hrubě poškodili zásadní významy obsahů prohlášení svých stran a měli by být donuceni k rezignaci, aby nebylo možné jejich resty zapomenout až budou chtít brát touto ztečí i Senát.
Předeslal jsem, že na „žluté karty“ aspirují i lidé od Paroubka a to jen proto, že jsem měl důvod věřit, že on sám si takové šibaly dokáže srovnat, zatímco u ostatních úředních aktivistů ostatních stran v to už nevěřím.
Považuji za příznačné k zaznamenanému propadu hlasů i to, že třeba paní Parkanová i Kalousek jen na základě toho co mi uměli napoprvé bez přípravy odpovědět k tématu mých výhrad nad předloženými dokumenty. Zřejmě i pro tuto přímost dostali také víc hlasů než KSČM.
Pokud pan předseda JUDr. Vojtěch Filip za celou dobu mého „doprošování“ – jinak to nelze nazvat - o pomoc i u něho osobně neví k čemu jsou podpisy na dokumentech, stejně jako na rozdíl od JUDr. Parkanové asi neví k čemu jsou dokumenty bez podpisů, měl by si z toho vyvodit i s ostatními podíl osobní odpovědnosti za trvalý pokles preferencí u KSČM, také už proto že bez servítků uměl kriticky zhodnotit předvolební agresi u ČSSD.
Čekal jsem že tedy i pan Filip nadskočí jako gumový, když jeho lidé byli dál zticha "jak zajíčkové v brázdě" a on pak uslyšel ze sdělovacích prostředků také výrok bývalého rivala, exhejtmana Zahradníka o tom jak je osobně rád že zabránil komunistům být ve vládě.
Nebo že by to nebylo pravda a oba dva spolu ve skutečnosti dobře vycházeli bez ohledu na zájem voličů? V takovém případě je možné zpívat také s Pepou Nosem: "Kdo jde pořád doprava objeví se vlevo a kdo jde pořád doleva objeví se vpravo".
To co jsem já i panu Filipovi nabízel jako „politicky velmi třaskavý“ materiál, se nakonec ukazuje být právě důsledkem servilnosti jeho lidí, tedy i jeho samotného, naprosto nepoužitelné právě v jeho rukách.
Potom práce a sociální jistoty jsou požadavky, které strana pod tak servilním vedením ani nemůže splnit.
Tuto závažnou kritiku jsem mohl také pojmenovat: „Je ještě důležité míti filipa?“
Odpovídám a samozřejmě tvrdím dál že je to nesmírně důležité, i když to trvá už deset let.
