Objevili na spravedlnosti Ameriku? - anebo ode mne opisují?

Článek Josefa Koukala - Právo 23.4.2009, na mne zapůsobil jako bych po devítileté plavbě oceánem v úplné právní tmě, poprvé ucítil pevnější půdu pod nohama. Obrazně dál řečeno a ukáže-li se že nešlo o zrádnou mělčinu, poděkuji jim a ještě k tomu řeknu, slovy klasika dálkových plaveb Františka Venclovského. „Já su tak ščastný“,  

Mohu doložit, že jsem žádal právního zástupce už v roce 2000, aby bylo potvrzením doloženo vše co se týká podkladů k rozdělení majetku po rozvodu.

Nejen rozvod i ukončení podnikání, ale i každoroční daňová přiznání, jsou účetně zcela totožné.

Následné zjištění záměrně zatajovaných skutečností je pak snadno prokazatelné a postižitelné, neboť pro daňové přiznání se potvrzují i skutečnosti, které prostě neexistují a nikdy nenastaly.

Proto daňovému poradci každý poplatník podle toho podepisuje osobně vyplněné prohlášení s údaji, na jejichž základě „daňovák“ provede účetní uzávěrku a ručí za provedené operace. K následně pak úřadem zjištěnému nedoplatku, mi řekl pan inženýr doslova:

„Promiňte tohle je moje chyba, za to co zjistili ručím já a tohle si vyřídím já sám“. 

Že každý se může splést, pan ing. Ekonom ukázal že si za prácí ručí tak, jak to advokát asi neumí.

Poznámkou u podpisu mandátní smlouvy: „Víte my to píšeme trochu delší, ale že na rozdíl od advokátů pak nepotřebujeme u soudu nic vysvětlovat ani doplňovat,  jednání bývá kratší a tedy i levnější“, mi opět dokázal účelnou věcnost svých kroků.

 Nejsem žádný jelimánek a že obsah běžně používaných tiskopisů každoročně podávaného daňového přiznání podle mne splňoval účelnou závaznost a ověřitelnost všech potřebných údajů  bez dalších otázek, věděl jsem proč žádám splnit tuto úlohu i advokátem k rozvodu.

Pokoušel jsem se o to opakovaně, leč bez jakéhokoliv úspěchu a stejně v následných jednáních na mne divně koukali i u soudu.

Když ani tam mi nemínili vyhovět i po mém zdůvodnění, má cenu mluvit o nepodjatosti.

Podobný tiskopis pro tuto skutečnost měli i na sociálním odboru a soud to opět nevěděl.

Málokdo ví jak je těžké pro neinformovaného, navíc tlakem událostí omezovaného klienta postřehnout nečinnost právního zástupce, pak ještě pochopit její důvody, přemoci se a vypovědět mu zastupování.

Stejně těžké bylo pochopit i celkovou sumu 29 700,-Kč za tři zbytečné úkony dle faktury.

Když nerozumím, nestydím se to přiznat, ptám se vždy a žádám vysvětlení, které bylo:

„26 000,- Kč Vám odpouštím a žádám zaplatit 3 700,-Kč“.

Toto vše opět podle papíru a o mé škodě zase ani ň?

„Dohodněte se – vyjde to levněji“, je sice pravdivé doporučení odborníků z mnohých článků v tisku, ale já bych doplnil: „Nepodvádějte a jen tak na těch co sabotují dohodu možná i vyděláte“.

Myslím to upřímně – Fakt.

Tak upřímně, že bych musel opakovat pasáže z článku „Spravedlnost prachsprostě podivná“.

Nic nebrání tomu, aby „asistent soudce“ – advokát, tedy i soudce čekatel a někdy budoucí soudce, společný pro obě strany, předběžně vyslechl a dotazoval oba účastníky řízení bez advokátů před kamerou a tam strany na přípravné otázky a vyslovené odpovědi i tvrzení byli hned zavázáni následně dokladovat vše v co nekratší době, tedy žalovaný i žalující, podle rčení:

„Co řeknu to sedí, protože bych nerad seděl za to co řeknu“.

Advokáti mohou žalovanému i žalobci radit, avšak u přípravného soudce může mnohé vyjít na povrch a tak zásada že u soudu se mluví jenom pravda, by lépe došla i naplnění.

Pokud i asistent bude žalovatelný za svá případná pochybení, budou pozice vždy vyvážené.

To že žalovanému se i soud brání vydat regulérně uplatňované dokumenty jsem zažil.

Dnešní videotechnika umožňuje oběma stranám včas si zopakovat děj a korigovat doplněním průběh pochopení jednání, aby po skončení kauzy jim byl vydán kompletní záznam i s dokumentací, k případnému využití na obou stranách.

Snadněji by se dokazovalo i šibalské pochybení kohokoliv z účastníků a co je hlavní, také předpokládaná nezaujatost soudce, jakou jsem postrádal třeba i u jednání o „proláskovění“.

          Tomuto fantasmagorizmu odpovědní nevěnovali pozornost, když jsem si jen stěžoval,

            ale ihned z něho ucítili na sobě násilí, když jsem výklad jen demonstroval šibačkou.

Zde spatřuji nezpochybnitelné důkazy o usnadnění práce soudce a vyloučení jakýchkoliv snah o vyvíjení existenčních tlaků na soudy i soudce.

Jestliže v ekonomii nemůže žádný standardní daňový úkon jako celek přecházet do následujícího období a roku, neexistují důvody pro víc jak rok trvající kauzu Horákových podle článku Josefa Koukala – Právo – pokud jde o dělení majetku.

Pokud se rozejde třeba i francouzský otec a ruská matka, bude dítě vždy tam, kde oba žili a tam se začali třeba i rozvádět.

Ten kdo odchází od rodiny z vlastní vůle to musí respektovat bez výhrad.

Pokud jedna strana brání dítěti v setkávání s rodičem, je to vždy případ pro psychiatra oboustranně.

Kdo jiný má tyto stavy dokumentovat a posuzovat třeba i nutnost diagnostické hospitalizace jednoho z ridičů

a klinicky sledovat současně třeba i sžívání dosud zavrhovaného rodiče na svobodě s potomkem?

Toto vše musí být dlouho dopředu jasné oběma stranám a pokud si dovolí soudce přímo říci:

"Vy chcete aby se dcera dostala do ústavu?", musí umět i tuto skutečnost na místě vysvětlit a doložit. 

Na druhé straně je možné že právě viděl nepodepsané výpovědi a pak je takový soud jen fraškou šibalů hodných také toliko k "proláskovění" - šibačce, kdekoliv na veřejnosti. 

Zavírat dítě do ústavu, neřku-li blázince je naprosto diletantský přístup tolerovaný rádoby odborníky.

Na co máme ministerstva, když nedohoda o tak základních věcech lidí je baví víc, než zájem o klid okolo naprosto bezbranných dětí, závislých dál jen na manýrách šibalských vrtichvostů rozlezlých v úřadech?

 kspd.samek@seznam .cz