Kde je hranice normálního strachu

  Je to jistě nesmysl, jako není „normální hrůza“ nebo „normální děs“, řekl jsem si a článek MUDr Jolany Hejlové jsem odložil bez přečtení.  

hranice strachu jolana hejlova samek

Kde je hranice normálního strachu? – z osobně zažité zkušenosti mi plyne, že trvalá zátěž starostmi lidem neláká normálního člověka vyhledávat stres jako ničím neodůvodněné starosti.

Starost o výsledek je také stres a jiný přepych si sám prostě nepřipouštím, pro ušlechtilejší a lepší zájmy.

MUDr. Jolana Hejlová z Psychiatrické léčebny u Honzíčka do Píseckých postřehů 39/2003 z 24. září  mě a ostatním čtenářům čtivou formou líčila tedy i důsledky zbytečného stresu, které lékař na rozdíl od jiných vlivů také těžko diagnostikuje a jak dnes mohu říci, snad ani nesmí diagnostikovat jako příčinu poruch.

Při systematickém tlaku nad hranicí únosnosti se nakonec musí dostavit příznaky únavy i vyhoření.  

Začal jsem si uvědomovat, že normální strach = normální menší, větší nebo i veliká starost, jsou-li zvládnutelné, ale nikoliv záměrně podsouvané starosti, cíleně neřešené i úřady.

Z takových praktik mi na hony páchne cosi nemorálního, až trestně cíleně nepostihovaného.

Úředník pro kterého zákon někdy platí, někdy zas neplatí a to vždycky když se to jen jemu hodí, je nebezpečný celému systému i sám sobě jak vylomený zub na rozvodovém soukolí v motoru.

Systému tak škodí všichni ti kdo to mají a musí vědět z postavení na zastávané funkci.

Jak naložit s těmi kteří nevědí, dokonce vědět snad prokazatelně i odmítají a veškerým snahám o nápravu zřejmě i s úsměvem přihlížejí, bez obav ze zákroku nadřízeného?

Starosti menší či větší tím máme každý a tak jak vznikají je vždy opět normální je včas řešit.

Vidím-li že původce mne táhne do zkázy, nestojí mi už ani za varování, jak já s ním naložím.

Ať má tedy i on starosti opravdu obrovské, stejně pak jako strach o svou vlastní existenci.

Je nenormální starosti vytvářet a necítit se odpovědným za následky, i ty nepředpokládané. Tak mi článek po čase znovu padl do oka a upoutal slovy - pro lékaře beznadějný případ.

Četl jsem už s vědomím, že mi i lékařka vážně řekla:„…už nevím co s vámi ještě udělat“.

Ona ale už věděla a ví to podstatné, že se nemohu přestat bránit úřední zhovadilosti i když každým dotekem-starostí s písemnostmi z toho vznikajícími, registruji a už i dokumentuji nepříjemné somatické následky. (soma – tělo, i na těle viditelné) Málokdo i toto ještě neví.

         Nejen pro zvědavé, ale i pro ty vnímavé = potíže s polykáním, žaludeční i kloubní atd.

Při příležitostné péči a zevrubném vyšetření v Revmatologickém ústavu se mi podařilo „nabídnout“ i lékařům obraz účinků stresu, projevujících se do 24 hodin, už jen po převzetí sdělení, že: „mé podané trestní oznámení bylo opět odloženo …“. (Pavlovův reflex na blby?)

V tak standardní situaci jsem jen písemně obratem odpověděl, že jejich závěry odmítám v celém rozsahu a dodal ještě jen doušku převzatou z tisku, že:

„Nad takovými dokumenty mi už dělá potíže udržet pod kontrolou i jen řitní svěrače“ a už s opravdovou radostí se jel ukázat specialistovi, který se zhrozil a pořídil i foto pro výzkum.

Vím proč se bráním a na poučení článkem o příčinách vzniku psychosomaticky podmíněných onemocnění chci upozornit ty, kteří se dostávají do situace obětí dosud nepostihované úřední zhovadilosti, stále bez nároků na náhrady škod způsobených oním „úředním pochybením“.

        Může se někdo divit že jsem svým ošetřujícím vděčný a i respektuji, když víc nemluví?      

Komu ještě nedošlo v čem vidím hloupost reformy pro mne zosobněné jeden a půl vaječnými dvojčaty a povinnosti doplácet za to co na mě i lékař zkouší, jakkoliv to žádnému nevyčítám.

Například bolest v krku má mnoho příčin a pacient zaplatí i za antibiotika o kterých ani lékař nemůže odpovědně říci zda pomohou, ale meningokok včas nezaléčený lékařem je i záhubou.

Příčinami psychosomaticky podmíněných onemocnění – z duše-psycho, na povrch těla-soma jdoucími demonstroval v přednášce MUDr.Jan Hnízdil také moudrosti a vtip lidových rčení.

(Zmíněno podrobněji v článku: „Pan Julínek chce do parlamentu?“)

Například o bolestech zad, které působí fyzická zátěž stejně jako stres, tedy i strach řekl toto:

„Když vůl hodně utáhne, tak mu ještě naloží a záda ho taky začnou bolet“.

Nebyl bych to já kdybych si nepoložil otázku, jak k tomu přijdou lidé v kanceláři o kterých ve zcela konkrétních případech nemám dobré mínění, nepřetrhnou se a také mají bolesti zad?

Vysvětlení se samo našlo obratem, když jsem vyloučil špatné posazení, geopatologické zóny, chlad, atp., zůstalo mi to jediné, týkající se „ustájení“, tedy že:

„Vůl patří jen ke žlabu, ne ke korytu“.

U koryta se musí více ohýbat aby se uživil, tedy pokud je i v kanceláři a bojí se o funkci, udělá vše třeba proti svědomí a to samo jej za čas zničí.

Samo svědomí člověku brání páchat nepravosti a jeho hlodavosti ho nezbaví ani zákon o ochraně funkce veřejného činitele, zvláště když mu začne záležet na udržení se na funkci.

Tito lidé jsou obrazně řečeno také neplatiči a za škody tak vědomě páchané už patří i na ulici. Je nutno položit rovnítko mezi ty kteří zákon nectí, když ti co potom i neplatí jsou neplatiči.

Oběť těchto manipulátorů má jen morální výhodu, ale naději na úspěch jen za cenu zničení vlastního zdraví, kdežto ti chovní o něj přijdou později konzumním způsobem z přežírání.     

Odmítám důsledky „myšlenkových kotrmelců“ ve zdravotnictví, které už i Obama odmítá.

        Kdo pomůže lékařům, když se jim lidé před očima mění v pacienty a oni smí dávat jen léky-„oblbováky“, třebaže oblast psychosomaticky podmíněných onemocnění je i mediálně zmapovaná a i náš ministr s celou svou ekvipáží brání jít pacientovi kdykoliv k lékaři ukázat momentální projevy svých proměnných potíží, když z nich také sám není ještě chytrý?

S tím co se v technických oborech nazývá „závada blbec“ a popisuje MUDr.Hejlová jako beznadějný případ, se technik může vypořádat snáze způsobem „co shořet má ať shoří“.

Lékař specialista u cíle poznání řekne nanejvýš že soucítí a doporučí v zájmu zdraví ustoupit, protože i ministr aktivně „nařizuje“ lékařům cestou poplatků selektovat pacienty na ty co mohou platit a ty co musí věřit už jen v uzdravovací sílu přírody. Tady něco jistě asi nesedí.

30,- Kč za recept může být opravdu „darda“ – odpovídám tím i svému kritikovi – pokud se připočtou další poplatky ten den a v lékárně chtějí doplatit ještě 560,- Kč za lék Herpesin.

Skutečně kdybych na to měl a platil, nedostal jsem se k léku jen za doplatek 60,- Kč celkem.

Páni poslanci co mají k lidem daleko při svých platech i to pochopí, možná až před volbami.

Jsem laik a už vím že rozvoj „herpetických virů“ k onemocnění může být zapříčiněn stresem a není náhodou, že se lékař také na to ptává. Už vím, že i pásový opar je daň za srážku s blbem.

Nikdy bych se nesnížil radit lékařům tak jak dokonce pan ministr Julínek lidem uměl radit.

Lékař za svou práci odpovídá a že to ví i ministr, nemohl bych jít k tomu kterému nevěřím.

Samozřejmě že budou mezi námi i lidé přespříliš citliví a hypochondři, vyžadující kontakt hned s několika lékaři najednou. Je to ale jen věc lékaře, který musí poznat kdo kam patří.

Jen lékař odpovídá za svá rozhodnutí i povinnost šetřit a odesílat pacienty ke specialistům. 

Přesto budou úsměvné seriálové případy, kdy i zkušeného praktika zkritizuje nabubřelý specialista – jako primáře Sovu. Je dál nezbytné, aby lékaře nevydírali jen prachatí diletanti, seriálově identičtí „Cvachové“ disponující doslova vlastnickými právy i na vědomosti lékařů.

Lékaře bez prostoru k neustálému vzdělávání a řádnému odpočinku nedělejme odpovědné za práci, ke které nedostávají dokonce ani to základní vybavení.

Ti vinní jsou v úřadech nad nimi a odpovědní ministři to o svých podřízených už musí vědět.

Když jsem při vyšetření na revmatologickém pracovišti zaregistroval organizační změny, dostalo se mi vysvětlení že důvodem bylo údajné odmítnutí pojišťovny hradit některé léčebné a rehabilitační výkony.

Jakkoliv to nebyl můj případ a že na druhé straně jsem slyšel o rezolutním vyžadování úkonů nesouvisejících s diagnózou, kladu opět věcnou otázku.

Jakým tlakům a podmínkám čelí tito vrcholní specialisté, když z finančních důvodů už i toto pracoviště nemůže využívat některé hromadné rehabilitační postupy a také bazén?

I lékař s odpovědností tedy zažívá strach o to větší, když si nemůže bez obav dát provést vyšetření, které jiný zkušený praktik nepotřebuje – viz primář Sova.

Na druhé straně a na to chci také tímto článkem upoutat pozornost, že docela obyčejný nepostihnutý diletant úředník, pro klid svých nadřízených zavalí zbytečnou prací nejen zdravotnictví, justici ale nepochybně i policejní orgány pracující také pod jeho vlivem.

Měl by tedy třeba i lékař rezignovat na etické a morální principy, pokud poskytuje péči materiálně nezabezpečen a v strachu o svou další existenci, že udělá chybu na pacientovi?

[e-mail]