Nehas co tě nepálí - říká známá dobrá životní zkušenost všech opatrných.
Ti „neopatrní“ bývají vyznamenáváni, někteří s vyznamenáním pohřbíváni.
Problémem je, že žádný exces tím nebývá došetřen do všech detailů jak by zasvěcený laik očekával, zato je nám sdělováno, že akční jednotky mohou vstupovat kamkoliv a kdykoliv.
Každý kdo má problém, si také dnes musí umět napřed pomoci sám a když to dokáže jako český Honza v pohádce, je dobré pro něj i to že ti co to mají v popisu práce se neobtěžovali.
Honza měl to štěstí že nespadl úplně na hlavu a asi i proto si vzpomněl že mají doma motyku.
Když si pro ni došel, řešení problému už měl nadosah - vyhrabal se sám a měl zas vyhráno.
V opačném případě – těch bývá nepochybně více – se mohl stát potenciálním účastníkem hromadně projevované nespokojenosti s tou podmínkou, že uspokojení jeho práv se odsouvá.
To už by zase byla jiná pohádka třeba o Robinu Hoodovi, ale ne o chytře hloupém Honzovi.
Mnohý z nás si už nejednou musel říci: „Poženu to výš, já to takhle nenechám“, aby pak mohl konstatovat že ho úřední šimlové nechali dopadnout natvrdo a ani mokrý hadr mu nepodložili.
Někdo polituje - někdo poznamená já to věděl a pomáhá jen až když je mu taky tak blbě. Mnozí rádi zkusí navíc zajistit pochybnou vděčnost za rychlost podání aktuálních informací.
Proto jsem psal: „Občane pomoz si sám a pokud se ti to povede, pak si smíš myslet že strana a vláda a jsi-li věřící, pak i Pán Bůh ti pomáhali taky“. „Jinak věř že po tobě ani pes neštěkne“.
Když je k takhle snadným řešením dotlačena celá skupina lidí, může se stát, že pak motyky a sochory použije k vyřešení kdejakého problému a třeba i k rozbíjení strojů jako v minulosti.
Pak už je jedno zda vidí bílo - černě nebo černo – bíle, když k řešení to prakticky nepovede ani s policií a mobilními celami, jak právě slyším ze zpráv.
Ti lidé se neradi zavírají mezi sebou, zato dolů jsou rozhodní ať to stojí cokoliv.
Potřebnost jednotlivých řešení rozpouštěná tak ve skupinové občanské neposlušnosti láká i takové, kteří si chtějí skryti davem pod rouškou řešení prostě jen praštit, zjevně je jim už lhostejné do čeho a dokonce i do koho.
Odpovědné je přistupovat ke každému projevu snahy o řešení zcela střízlivý, abych nebyl považován za kdejakého poseroutku posilněného alkoholem co si plete diskusi o správě věcí veřejných se stadionem.
Střízlivý nedává chybujícím úředníkům příležitost aktivovat policii i psychiatry a není možné aby úředníci odmítali podstoupit stejná standardní vyšetření, jde-li o pravopis a výklad práv.
Je škoda, že právě pánům politikům tato jemná odlišnost stále nedochází a namísto zákazů kde se nesmí pít na veřejnosti, nikoho nenapadne zakázat být kdekoliv na veřejnosti ožralý, počítaje v to i parlamentní prostory.
I to by zvedlo zaměstnanost v eskortu pro ochmelky.
Z logiky věci pak vyplývá, že člověk po pivě by byl lépe motivován ke kontrole svých projevů a například ze záběrů třeba z parlamentu je vidět i tam by eskort dobře prosperoval. Pokud si hlídka policie sama posoudí důvod nutnosti identifikace podnapilých, budou také s pomocí kamer vytvořeny podmínky pro snazší identifikaci původců škodlivé grafomanie. Pouliční grafomanie je další problém správy věcí veřejných.
Policista má donucovací prostředky na to aby zajistil veřejný pořádek, ochranu zájmů společnosti a v neposlední řadě i ochranu svou při výkonu funkce.
To že když policie měří a musí být podle zákona vyznačeno, asi platí i při snímání kamerami.
Zřejmě proto je tak málo zjištěných pachatelů graffiti a dokonce se vyvíjí odolné nátěry.
Má-li policajt dotyčnému napřed zaťukat na rameno a upozornit ho že je snímán, raději nezasáhne, na monitory se nedívá zřejmě proto jsou města tak „zmalovaná“.
Určitě by stačilo udělat zákon o povinnosti odstranění tolika čtverečních metrů graffiti, kolika grafologem dokázaných přestupků se přistižený dopustil, anebo dokud sám dokazatelně nepřispěje a neoznačí další dva nebo tři grafomany..
Bylo by to jak v pohádce Tři zlaté vlasy, kdy převozník skončil svou službu až když předal veslo svému náhradníkovi, anebo v modernější verzi jako „letadlo“ nebo „pyramida“ a co je hlavní, extrémně znečisťovaná města by se extrémně rychle vyčistila sama.
I zde se dá jen povzdechnout: „Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá jen důvody“.
Je tedy ultraextremizmem nevidět že k funkcím si pomáhají neaktivní, neschopní a právně neodpovědní vyčuránkové, kterým nikdo nesmí ubližovat a ti jako řadoví občané se s námi rozčilují nad nepořádkem a dávají rady a sliby jak by to dělali, kdyby zas dostali důvěru?
Nebo je extremizmus stav, kdy jedinec anebo i dav začne tyto problémy řešit po svém i s nebezpečím, že bude stržen k jednání, které k řešení nikdy nepovede a situaci zhorší?
Lidé hledající řešení v technických oblastech před převratem 89 byli nazýváni a oceňováni jako zlepšovatelé, se všemi extrémy kterých také toto hnutí nebylo ušetřeno.
Zajímal jsem se o poznatky, které mi mohli poskytnout také lidé s technickým rozhledem a zkušenostmi praktikovanými nejen na východ, ale hlavně na pro nás tajemný západ.
Naléhal jsem určitou dobu o poskytnutí nějakých informací a bylo mi také tak vyhověno.
Ten pán mi to řekl až po určité době: „Víš, já jsem se také snažil jako ty zjistit u „těch“ firem co jsem dělal, jak to tam funguje na technickém rozvoji a ten člověk mi řekl.
- Tady má majitel všechny lidi v technickém oddělení na to, aby přesně určili místo a způsoby manipulace v procesu výroby.
- Dělník musí mít pohodlí aby mohl bez velké námahy a hlavně soustavně pracovat.
- Kdyby se stalo, aby přišel člověk z výroby s návrhem jak práci udělat snáz, tak nás majitel vyhodí všechny a nabere si do technického rozvoje výroby nové lidi.
Stručně řečeno, byla by to defenestrace par excellence a nevidím důvod bránit se tomu zas tak, jako se bránili naši tehdejší vůdcové, z nichž mnozí se už v převleku zas chovají stejně.
Je tedy extremizmus už stav kdy odpovědným nevadí nefunkčnost i s následky na poli jejich působnosti, anebo je extremizmem až reakce lidí zoufalých z bohorovného klidu ŠIBALů?
(jinak uvedeno už v knize Zikmunda Vintra – Mistr Kampanus)
Pro mne: - ŠIBAL znamená Šíleně Ignorantský Bezostyšně Arogantní Lumpenaparátník.
Když tímto výrazem pojmenoval už v roce 2006 záhy na to odstupující premiér Jiří Paroubek chování úředníků, poslal jsem mu velikonočně ozdobený nástroj reformy státní správy (bejkovec) s poznámkou že bude „šibačka“, když pro mne nic neudělá v mé věci.
Nestačil to už – nemám mu to za zlé - a že to tedy zas zůstalo na mě, šibačka stejně byla.
Mrzí mne že pak i pan Topolánek a ani páni ministři v tom také zůstali naprosto nečinní.
Co mi ale nejvíc vadí je skutečnost, že paní Kateřina Jacgues se také cpe nahoru do Evropského parlamentu přestože na můj dopis také neodpověděla a já nechci aby někdy posuzovala to co já nahoru pošlu, dokonce s vědomím, že tuhle extrémně nedobrou „kaši“ mi také vařila ona.
Jiří Sámek Písek – kspd.samek@seznam.cz
