Řeholnice medu

V peřině květu,
v náruči pelu,
vítr kolébá včelu,
starou unavenou včelu,
na penzi v blahobytu.

...

Vzpomínky plné nářku,
bolesti a žalu,
rozpláčou starou včelu,
poslední svého úlu,
dělnici samotářku.

...

Viděla zkázu svého lidu.
Smrt tisíce trubců v boji
se sousedními roji.
Královnu zmrzlou v ledu.
Bídu a otroctví medu.

...

Zažila víc než chtěla.
Křídla již dosloužila,
hruď zcela zšedivěla.
V peřině květu umírala,
stará unavená včela

...

...a květina ji něžně kolébala...

Čtěte více !!!!

* báseň je součástí blogové sbírky básní:

Hlava v koši