Vychutnávala jsem si café latté v mé oblíbené kavárně, když jsem se dozvěděla tu zprávu, že jste mě nominovali na blogerku i vypravěčku roku. To jsem tedy nečekala.
Udělalo mi to velikou radost, za což vám děkuji převelice a hned jsem pocítila potřebu se o ní podělit.
„Sedíme v Avion Parku a půjdeme do E-motion,“ ozvaly se kamarádky. „Přijeď za náma!“
„Nevím, kde to je. Raději přijeďte vy za mnou. Jsem v Galerii Parku,“ navrhla jsem, protože se mi ty názvy pletou.
Hodina uplynula, další dvě kávy dopity, zazvonil telefon:
„Tak kde jsi? Jsme v kavárně a nemůžeme tě najít. Říkala jsi Futurum Park?“
„Ne, říkala jsem Géčko!“
„Ale tam jsme byly a ty nikde, tak jsme ještě pro jistotu vzaly Bolta do Galerie, stavily jsme se v Kaskádách a říkáme si, jestli ses náhodou nespletla a nejsi v City Parku.
„Sakra, ne! Jsem v Galerii Parku!
„Aha, teď nám říká pan taxikář, že je Galerie 1 a Galerie 2, tak my za tebou jedeme do té dvojky, jó?“
Panebože, proč zrovna já musím mít tak blbé kamarádky?
Dopila jsem další kafe, snědla třetí zákusek. Nikde nikdo. Telefon na druhé straně chvíli vyzváněl, ale pak ho kdosi vypnul. Tak to dopadá, když se s někým chcete podělit o radost. Vždycky vám ji někdo zkazí.
Zaplatila jsem, koukám na účet s názvem Šopland Park.
„Prosím vás, tohle se už nejmenuje Galerie?“ obrátila jsem se na servírku.
„Byla to Galerie, ale přejmenovali to na Šopland…“
Káva mi poněkud zkysla, asi i z těch anglických názvů.
No, nevadí. I tak vám děkuji! Doufám, že důvěru ve mně vloženou, nezklamete!
