Větrníci, Slunečníci, Měsíčníci a zelení fanatici.

S údivem jsem kdysi sledovala, jak u silnic do Vídně nebo Budapešti rostou obří větrníky, hyzdící krajinu, ale omlouvala jsem to ekologičností výroby elektřiny.

Nyní začaly růst větrníky i podél naší severní hranice a zdá se, že kvůli větrníkům už přestáváme vnímat i les. Farmy točivých green dealových nesmyslů zdůrazňují nejen ekonomickou, ale paradoxně hlavně ekologickou výhodnost. Stejně tak je tento paskvil oslavován i mnohými mladými podporovateli Grýndýlu.

Sledovala jsem stavbu těchto monster a byla šokována. Myslela jsem, že ty dva metry čtvereční zabrané plochy nemůže přírodě uškodit. To je ovšem omyl, o kterém se u nás nemluví, a oni dobře ví, proč. Takový větrník potřebuje masivní základy, aby odolal náporům větru. A tak se vybagruje obrovská jáma, odhadem asi 500 kubických metrů. Do ní se naskládají železné pruty. A není jich málo. Stavbyvedoucí mluvil o 50 tunách železa, které vytvoří kostru. Okolo ní se do země nalije beton o váze více než 1000 tun. Tím vznikne bytelná základna, která není vidět, protože se zahrne hlínou a ze země ji už nikdy nikdo nedostane. Je tam na věčné časy. Dostávat přes tisíc tun železobetonu zase pryč je stejný nesmysl, jako rozebírat betonové bunkry z třicátých let. Mnohdy stojí nedaleko od sebe jako symboly lidské hlouposti.

Orná půda, která se vybagruje, je navždy ztracena. Jak působí taková masa železobetonu na proudění spodních vod, netuším.

Jestli listy vrtulí opravdu sekají ptáky, to netuším. V Německu prý napočítali 40 tisíc rozsekaných ptáků ročně, já jsem ovšem pod žádným větrníkem žádného sekaného čápa ani sýkorku ještě nikdy neviděla.

Horší jsou spíše ta zničená „panoramata“, protivné neustávající hučení a s tím spojený pokles cen nemovitostí v okolí takových výdobytků civilizace.

Největším paradoxem ovšem je, že takový větrník tu není navždy. Po skončení životnosti je třeba listy vrtule rozřezat, vyhrabat nové jámy a do nich je pohřbít. Materiál, ze kterého jsou vyrobeny, se totiž nedá recyklovat...

Takže tak jako tento moloch zničí ornou půdu na počátku, tak ji znehodnotí i na konci.

Čest větrníkové památce, budiž jim země lehká…

P.S. Větrníky jsme probrali, příště slunečníky a snad v dohledné době nepřijdou zelení fanatici i s měsíčníky.