Velikonoce aneb bez nákupů to nejde

A máme je tu po roce zase. Velikonoce. Po Vánocích druhý nejvýznamnější křesťanský svátek. Radují se věřící, ale hlavně prodejci, kterým začínají žně.

Již od února potkáváme v obchodech čokoládové zajíce a vejce. A lidi je stále nakupují jako blázni na kila. Více než o připomínku ukřižování Ježíše jim jde o plnou lednici, spíž a mrazák. Reklamy všude kolem lákají na výhodné slevy, perfektní kvalitu a naprostou spokojenost.

Což o to. Je to stejné jako s Vánoci. Jídlo k nim prostě patří. Každý chce své blízké nasytit a potěšit, ale za jakou cenu? Je normální, aby v pondělí, kdy je hlavní svátek velikonoční byla půlka obchodů otevřená jako by se nic nedělo?

Dle mého názoru a myslím, že nejsem sám, by na všechny svátky měli být všechny instituce včetně obchodů zavřené. Když je státní svátek, tak má být každý s rodinou, známými a přáteli doma a ne „trončit“ po městě a naplno si užívat posledních okamžiků slev, kdy může máslo koupit o korunu levněji než jiný den.

Logiku to má, ale hlavy mnohých to nepobírají. Jak už jsem tu dříve v jednom svém blogu psal: Mnohý Čech jakmile dostane do ruky slevový leták, tak se v něm objeví příznaky jako u závislého. I když ví, že nic z toho nepotřebuje, tak to prostě musí mít. Sleva je hold sleva.

Měli by jsme se inspirovat u našich sousedů. Na svátek má být všude zavřeno a tečka. Když nám nevadí, že jsou zavřené pošty a úřady, tak proč by nám mělo vadit tohle? Když to člověk ví, tak si snad nakoupí před svátky a konec ne?

Ach jak kritika bolí. Že? Moji milí nákupní maniaci. Zamyšlení na bodu nula. Závislého na heroinu taky nepřesvědčíte, aby už to nebral. Ale co my víme. Třeba se dá všechno ještě napravit.