Komu zvoní hrana

Události posledních dní nemohou nechat člověka chladným. Opět jsme se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, kde každý bojuje za tu svou pravdu. Velké bojiště, které zatím nezná vítěze.

Když se tak podívám kolem sebe, tak mám pocit jako bych se vrátil v čase do roku 89. Studenti vyrážejí do ulic, aby otevřeně demonstrovali proti vládě. Vláda se jim na oplátku vysmívá, a jak se tak zdá, tak je i odsuzuje.

Kde vlastně hledat počátek toho všeho. Řekl bych, že se společnost rozdělila na dva tábory již po prezidentských volbách. Jedni volili Drahoše, protože v něm viděli něco nového. Jistou naději na to, abychom povýšili na úroveň evropské politiky. Druhý tábor volil prezidenta Zemana. Proč? Patrně proto, že v něm stále viděli toho schopného politika z počátku devadesátých let, který byl u všech důležitých okamžiků pro Českou republiku, nebo možná proto, že v něm vidí lidového zástupce, který dokonale vystihuje morálku průměrného Čecha. Ale tím hlavním důvodem, proč lidé volili, a následně také zvolili Miloše Zemana na další prezidentský mandát bylo téma imigrace. Otevřený postoj proti přijímání uprchlíků vynesl Miloše Zemana opět na výsluní a udělal z něj muže číslo jedna.

Takže to bylo na začátek. Po volbách se v Čechách objevili dva tábory, které proti sobě otevřeně bojovali. Víte o tom všichni. Stačilo se po volbách podívat na sociální sítě, kde se to hemžilo nadávkami a pomluvami té skupiny na tu druhou. No, bylo to zajímavé čtení.

A pak už to šlo ráz na ráz. Velký pád pana Zdeňka Ondráčka z komise GIBS, který evidentně nevydržel nátlak po pražské demonstraci, neustálé neshody ve vládě, a hlavně jak jsem již předeslal demonstrace. Jedna ohlášená demonstrace za druhou. Ať už za svobodu médií, proti prezidentovi Zemanovi atd.

Tento týden mi během velké studentské stávky, která se konala po celé republice něco došlo. Lidem už evidentně došla trpělivost s vládou, která není schopná normálně fungovat a s prezidentem, který místo, aby vše řešil, pořádá na hradě večírky a jednou týdně se jde předvést do televizní show pana Soukupa.

Jak to celé dopadne? Rád si na to počkám, protože zastávám názor, že tomu všemu ještě není konec. Hra o moc teprve začíná a teprve se chystá velká bitva o to, čí tábor doopravdy zvítězí. Proto se necháme překvapit, abychom zjistili, komu opravdu zvoní hrana.