Hlavou proti zdi

Zapnete internet, televizi, otevřete noviny, a jsou tam. Uprchlíci. Téma číslo jedna u nás i ve světě. Úplně jsme zapomněli na všechny události kolem a zaobíráme se jenom jimi. A co tedy vlastně s tím?

Moderní dějiny už dlouho nezaznamenaly takovou vlnu. Vlnu, která nás smetla všechny k domněnkám a pochybnostem, výčitkám a úvahám. Jedni se bojí, co teď s námi bude. Máme se bát? Opravdu nás uprchlíci zaplaví? Řešení je jen na nás.

Na evropské poměry nás vlna uprchlíků zasáhla minimálně. Rozhodně se nedají naše stovky srovnávat kupříkladu s Maďarskem, které čelí tisícům, ale i tak se v Čechách hnula mlýnská kola. Stačí, když se zeptáte lidí kolem sebe, co si o celé situaci myslí. Občas se až člověk diví, kde se v lidech bere tolik nenávisti. Ano, dá se říci, že se jedná o naši existenci. Kdo by přeci čekal takový “přísun“ lidí do naší matičky Evropy. Vždyť tu nemají co dělat. Nejsou tu doma. Ať si jdou zpátky. Ano, jenže celé je to tak, že jsme si to vlastně zavinili sami.

Moc dlouho jsme zavírali oči před problémy na Blízkém východě, ale nejenom tam. Zlenivěli jsme. A tak to je. Místo abychom se lidem tam snažili pomoci, tak jsme jen seděli za stolem a čekali, jak to celé dopadne. A tady to máme.

Už od mala nás učí, že je lepší problémy řešit než vzniknou a ne až když propuknou v plné síle. Dalo se tomu zabránit? Měli jsme už před lety opevnit Evropu neprodyšným valem a světu výhružně pohrozit prstem ať si na nás nic nezkouší, že my tu jsme doma a nikdo jiný? Samé otázky a žádné odpovědi.

Nyní je jen na nás, jak se ke všemu postavíme. Buď budeme „solidární“ a nabídneme řešení výhodné pro všechny, nebo se uzavřeme a dále se budeme „rochnit“ ve vlastní šťávě problémů. Záleží jen na vládě, jaké zastane stanovisko. Doufám, že se postaví krizi rozhodně a tak, že u nás nepropuknou žádné nepokoje. Ano nepokoje. Ani já, ani vy nechcete, aby se do celé záležitosti vložil rozhněvaný lid. Pak by tu nastalo něco hrozného, co si nedovedeme ani představit.

Pro některé čtenáře je tohle jen snůška lží a „zhovadilostí“ jednoho obyčejného člověka. Pár lidí možná pochopí, jak jsem to celé myslel. Nejsem na ničí straně. Věřte si každý, čemu chcete. Je jen na nás, jak se sebou naložíme a čemu vlastně chceme věřit.