A najednou je každý znalec

Hrůza. Tak přesně takhle se dá vyjádřit situace ve světě po včerejších teroristických útocích v Paříži. Přišly náhle a zanechaly po sobě více než stovku mrtvých a další desítky zraněných. Svět je v šoku. Ale co s tím?

Podruhé během roku se ulicemi Paříže nese temný mrak. Mrak, jenž zažehl islámský stát, mrak, do kterého se ponořil celý svět. Záběry jako z toho nejhoršího hororu. Bezmocní lidé čelí útokům, o kterých neměli ani ponětí. Pohroma, která postihla město měst.

Celá Země se ze solidarity zahalila do barev francouzské trikolóry. Hřímá to ve všech. Denně jsou na Blízkém východě k vidění teroristické útoky, při kterých umírají lidé. Všechny to nechává chladné. Ale Paříž, to je něco jiného. Stalo se to na evropské půdě. Podle mnohých je to vyhlášení války proti světovému nepříteli číslo jedna. Islámskému státu.

Ano i ne. Ale co my víme. Mnozí si mysleli, že to samé přijde po útoku teroristů na redakci Charlie Hebdo v lednu tohoto roku. A co se vlastně tedy stalo v politice proti IS? Nic. Dále jen pokračují koaliční letecké nálety, a když už se do této záležitosti položilo Rusko, tak místo jeho podpory v boji se jen vznesla světová kritika. To je přeci absurdní ne? Klid nenastane, dokud IS nebude zničen. Tak to prostě je.

Tragédie v Paříži mě jako každého silně zasáhla. Je zlé zjištění, když si uvědomíte, že se něco podobného může se kdekoliv a kdykoliv. To, co mě ovšem nejvíce deprimuje je ten fakt, že se najednou ze všech stran vyvalila řada mnohých „odborníků,“ co si myslí, že všechno vědí nejlépe a že všechno dokáží vysvětlit a poradit, co a jak. Tito lidé, by raději vůbec neměli o ničem diskutovat a měli by dál nadávat na svět od stolu u piva. Zajímavé, že vždycky když se něco takového stane, tak je rázem každý odborník znalý věci.

V uších mi pořád dokola zní francouzská hymna. Jaká to bojovná píseň dodávající energii a vůli zvítězit nad zlem. Snad splní své očekávání i u jiných. Třeba svět potřeboval až tuhle hroznou zkoušku k tomu, aby se vypořádal se zlem, které je kolem nás. Doufám, že už dále nebudeme jen slepci, a stanou se z nás konečně lidé, kteří se nebojí postavit za pravdu.