To se nám blogeři vyrojili s kritikou odborářské stávky a blokád. Omezování osobní svobody, protivení se výsledkům voleb, braní si lidí jako rukojmí, sledování jen svých vlastních ekonomických a politických zájmů a další a další hesla, dokonce i obvinění s terorismu se objevilo. Přiznám se, před dvěma lety jsem odbory vnímal dost podobně, rozhořčen jejich zasahováním do "práv" ostatních lidí, namíření jejich protestů tak, že tím trpí pouze běžní lidé.
Ale za tu dobu jsem měl tu čest jednat jak s vládními představiteli této země, tak s předáky odborů. A s vědomím přiznání svého dřívějšího omylu prohlašuji, odbory hájí zájmy lidí této země poctivěji než vláda, odbory disponují odborníky se srovnatelnou a někdy vyšší erudicí než vláda, odbory mají větší ochotu vyjednávat a hledat kompromisní řešení než vláda.
V situaci, kdy vláda jedná v rozporu s programem, za který byla voliči zvolena, v situaci, kdy prosazuje to, o čem nikdy voliče neinformovala, o čem strany v programech taktně pomlčely, kdy prosazuje závěry jakéhosi poradního orgánu, které byly velmi obezřetně zveřejněny až těsně po volbách, kdy jedná ke škodě většiny voličů a ku prospěchu zaměstnavatelů a finančních skupin, kdy ukazuje svou bezzubost v boji proti korupci, kdy ponechává zdiskreditované lidi nadále významně ovlivňovat život v této zemi, mají odbory plné právo protestovat. Mohu opět nesouhlasit jen s tím, že jejich protest dopadne na běžné lidi a politici se budou smát ze svých limuzín s majáčkem. Ano, více bych chápal takovou formu protestu, kterou pocítí právě politici. Ale dokážu i pochopit, že odbory skutečně hledají cesty, jak co nejefektivněji přimět vládu ke korekci jejich protilidové politiky alespoň na plnění vlastních volebních programů.
Je to vláda, kdo zbytečně vyhrocuje situaci v zemi, ne odbory.
