Někdy mám pocit, že naše směřování ke konzumní společnosti nabývá na rychlosti více než bychom si ve skutečnosti přáli. Tato spotřeba nás asi poněkud poté omezuje v myšlení a příjmu kvalitních kulturních zážitků. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč roste počet prodaných bulvárních plátků a proč vulgární, sprosté a negativní počiny mají větší spotřebu a jsou více našimi občany sledovány.
Člověk je od přírody škodolibý, to jistě. U národa českého to asi platí dvojnásob, jestli mě pojde koza, sousedovi ať pojdou dvě. Přesto jsem ještě nedávno měla pevně zakořeněný pocit, že lidem není cizí neštěstí a vulgarita až tak pochuti. Zejména po neštěstích, která zasáhla více z nás, jako byly třeba povodně. Dnes už tento pocit ztrácím. Snad ne nadobro.
Nedávno jsem v TV taky shlédla kousek pořadu, v němž pan Burian potápěl a potápěl Olgu Šípkovou. To byla taky povodeň. Povodeň hnusu. Zvedl se mi adrenalin a žaludek a od televize jsem odešla. Díky za knoflík „Off“. Chápu, že tento typ pořadu nejspíše zvedá sledovanost, zejména u 2. programu ČT je to asi potřeba. Ale co je moc, to je příliš. Navážet se do někoho, kdo se dokáže uživit sám a živí rovněž dost zaměstnanců jenom proto, že to není podle gusta jakéhosi režiséra nebo redaktora, nebo jenom pro potřebu někoho psychicky udolat nebo ničit, to něco vypovídá o úrovni pořadu. Tak to se na mne nezlobte, ale ve srovnáním s tímto jsou telenovelické seriály, XFaktor a stupidní soutěže typu Ber nebo neber či Milionář na podstatně vyšší úrovni. A to je, prosím pěkně, nesleduji, protože mi parádně lezou na nervy. A narážky a dvojsmysly pana Krause jsou slabým odvarem, dokonce občas pobaví. Opravdu, za co TV a rozhlasové poplatky platíme?
Jenže tento pořad není jediný. Umění, které nás má potěšit a s jehož pomocí se rádi uvolníme a naladíme do života, toto umění klasické se rovněž stává jakousi ukázkou další povodně hnusu. Nechci být moralistou, ale pornografická výstava, na které se eroticky tváří i pojídání výkalů je opravdu slabě řečeno velmi nevhodná. To snad už ztrácíme rozum? A ještě je jí dán prostor k „reklamě“ v televizi. Před několika lety na Severní Moravě fungovalo Rádio Hrad, které každý týden v neděli zadávalo básnickou soutěž. Redaktor vybral 4 výrazy, už si nepamatuji způsob jak, a posluchači měli do týdne poslat složenou básničku, v nichž se tyto výrazy objeví. Něco jako když pan Švandrlík doplňoval tímto svým uměním kdysi některé zábavné pořady. Redaktoři pak vybrali několik povedených básniček, přečetli je a další posluchači telefonicky hlasovali, která se jim líbí nejvíc. Hádejte, která téměř vždy vyhrála. No přece ta sprostá, plná vulgarismů.
To už fakticky nemáme jinou zábavu? Pak se ale nesmíme divit, že si v mládež aspirující na popové hvězdy solidně od plic uleví před celým národem, že nám nadávají naše vlastní děti, že připomínky k příspěvkům bloggerů i při povinnosti registrace kolikrát srší tímto „ostrovtipem“ a že slušnost musí být zdůrazněna i v Kodexu bloggera. Čímž ho nekritizuji, to bych si opravdu nedovolila, dokonce v tomto podporuji. Je jenom dobře, že se tam o tom píše. Ale proč musí? Proč není u nás slušné chování už tak běžné?
Dalším příkladem je bulvár a paparazzi. Kdyby si je lidi nežádali, vymřou. Proč někoho zajímá, jestli Vendula Svobodová má nebo nemá poměr místo toho, co dělá v Kapce naděje? Jestli se někdo ze známých osobností rozvádí, má milenky či milence a jaká má prsa případně pozadí? Vždyť pokud se na takový tisk podíváte, vidíte jen stupidní a povrchní nadpisy kraťoučkých článků opepřených jakými si pochybnými fotografiemi, lákající: Kup si mě, kup si mě. Obsah nejspíše prázdný. Stačí jenom je vidět na pultu v trafice. Já si je opravdu nekoupím. Naštěstí nemusím.
Dalším příkladem zvyšování vulgarity je česká politika. No nakonec se snad občanům ani nemůžeme divit, když premiér ukazuje specifickým způsobem „jedničky“ a ani ostatní z politiků nejdou pro „vyjmenovaná“ daleko, ať už jsou modří, oranžoví nebo zelení. Jo, příklady táhnou.
Faktem je, že dnes máme kolem sebe všeho dost, i kdysi sháněné a pod pultem prodávané kultury. Můžeme jít do divadel na spousty představení, o nichž jsme kdysi nemohli ani snít. Můžeme číst, co chceme, poslouchat koho chceme, jet kam chceme. Copak tohle nám posunulo laťku požadované kvality o tolik níže? Proto nedostanou potřebná divadla dostatek státních peněz, ale na sportoviště a fotbalová hřiště jdou miliony neřku-li miliardy? Stejně je pak tzv. fanoušci rozmlátí. Těm stačí dřevěné lavice pevně přichycené k zemi. Těch slušných je mi líto. Vezou se s rozbíječi.
Byla jsem nedávno v kontaktu v souvislosti se svou prací v jednom ze severomoravských divadel. Na několik desítek milionů nákladů činila dotace od státu pouze 1,12%, tj. cca pár stotisíc Kč. Přitom divadlo má nejen v regionu obrovský úspěch a vysokou návštěvnost, mnoha diváky i několikanásobnou. Možná právě proto. A nastudovaná představení jsou mimo vulgární realitu. Asi lidem kultura chybí. Některým však jejich pomyslná laťka kulturních emocí visí nejspíš velmi nízko.
Dokonce jsme už tak daleko, že ani zprávy ve veřejnoprávní televizi nejsou prosty něčeho podobného, o dalších TV kanálech nemluvím. Nu což, tady je dobrá rada drahá. Našla jsem si na to léčbu. Začal jsem opět hodně číst. Čtu knížky, tam sprostotu nenajdu. Vracím se ke starým autorům a obracím se i na nové, nepostižené tímto konzumem. Pouštím si filmy, které mi něco mohou říct. Líbí se mi Dumas, Jane Austenová, Dan Brown, i některým z kolegů bloggerů zatracovaná Betty McDonaldová, Erma Bombecková, Viewegh. Mám ráda filmy Svěráků, Pelíšky, Účastníky zájezdu, Želary. Pohladí po duši. Zajdu si do divadla na operu, balet, operetu. A někdy i na něco jiného. Mrzí mě však, že třeba Národní divadlo v Brně při Nabuccovi zelo téměř prázdnotou, kdyby tam nebyli nějací „účastníci zájezdů“, tak je skoro prázdné. Stejně u Labutího jezera. Litujte, lidi, byl to úžasný zážitek s příjemným mrazením v zádech.
Školy berou děti do kin a divadel velmi sporadicky, výchovné koncerty jsou minulostí. Rodiče nechtějí dětem platit výuku v mimoškolních činnostech, prý je to drahé. Ale cigarety asi nejsou, ani pivo či jiný alkohol. Přitom je tolik možností vybrat dětem i levné mimoškolní zaměstnání, jen se lépe rozhlédnout. Asi už to lepší nebude, spotřebitel je holt spotřebitel. Je, kromě zisku, modlou pro marketing. A spotřebitel určuje, co chce.
Tak, a teď jsem se, lidově řečeno, vykecala a houšť do mne. Třeba mě zklamete a můj názor o rostoucí vulgaritě nepotvrdíte. A to by bylo jen a jen dobře, ba přímo skvěle.
