O Jarkovi Nohavicovi se poslední dobou toho hodně
řeklo, napsalo a něco i nazpívalo. Nepřísluší mi soudit, zda a proč udělal nebo
neudělal to či ono. Byl StBákem? Proč? Ptal se ho někdo? Jak musel písničkář
řešit svou těžkou životní situaci v „tamté“ době? Režim ho zakázal, jeho
písničky se zpívaly neveřejně. Koncerty v té době nebyly vůbec možné. No,
o jeho minulosti už dokonce pan Hutka zazpíval.
Proč o tom ale píši? Byla jsem včera v divadle. Představení se jmenovalo „Těšínské nebe“, autor Jarek Nohavica a kolektiv. Úžasný zážitek. O čem to bylo? O Těšíně a o Slezsku. Žádný děj, žádná dramata, žádná láska, a přesto tam vše bylo.
Celé představení seznamuje diváka s historií jmenovaného území od 9. století, tj. od založení Těšína. S humornou nadsázkou i plnou vážností popisuje život zdejších lidí, včetně mnoha národnostních rozdílů, které zde objevíte i dnes. Poláci, Češi, Slováci, Němci, Židé i Rusové. Ti všichni se v představení objeví. Tak jako se objevovali v historii Těšínska a Slezska. Jasně ukazuje, jak dokáží spolu různé národy žít i přes národní zvyklosti. Jak se dokáží mít rádi, snad i nenávidět. Ale umí spolu žít už celá staletí.
Specifikem tohoto hraničního území je neustálé přecházení celních zón obyvateli kdysi jednoho, teď dvou měst dvou států. Jejich občané i občané přilehlých měst a obcí dodnes chodí nakupovat do sousedních zemí zboží, které se jim jeví levnějším. Kdo zde nežil, nepochopí.
Smutnou částí je znázornění doby 2. světové války, jež je korunováno písničkou Dance Macabre: Šest milionů duší vyletělo komínem …. Židovské transporty se nevyhnuly ani Těšínu. Až po válce bylo město rozděleno na 2 různé části: větší Cieszyn v Polsku, menší Český Těšín.
A co s tím má Jarek Nohavica? No přece písničky, které se v představení zpívají. Jsou to jeho známé, které znáte z rádia i jeho koncertů. Bláznivá Markéta, Pane prezidente, Sarajevo, Těšínská a spousta dalších. Písničky jsou zpívány česky, polsky, německy, dokonce jedna i hebrejsky. Jedna sloka tak, druhá jinak. Písničky jsou umně vloženy do jednotlivých příběhů a scének. Neslyšíte však hlas Jarka Nohavici, kromě malého komentáře k ději, ale vše zpívají herci. Přesto, nebo právě proto byl cítit velký náboj představení.
No prostě, představení mělo obrovský úspěch. Narvané divadlo, kdy lidé seděli i na židlích, umístěných na schodech hlediště, si potleskem vynutilo dva přídavky. Již dlouho jsem z divadla neodcházela tak nadšená. Výkony herců, specifické kulisy, jemný humor i dramatičnost. Kladné ohlasy byly slyšet již o přestávce ve foyer. Říkala jsem si, že by s představením měli „těšíňáci“ jezdit po republice, ale největší ohlas má představení určitě na domácí půdě. Obávám se totiž, že jinde by textu diváci snad ani nerozuměli. Jak v představení bylo řečeno: čeští i polští občané Těšína si rozumějí, ale nikdo neumí správný pravopis. Specifičnost nářečí „po naszymu“ zahaluje řeč do nesrozumitelnosti pro ty, kteří se s ním nikdy nesetkali. Mám kamarádku, které v Praze v restauraci, když se s manželem bavila tímto nářečím, číšník nabídl cizojazyčný jídelní lístek.
Sama z tohoto prostředí nepocházím, jsem Slovenka, v Těšíně jsem sice krátce bydlela, ale žiji v tomto regionu od 14-ti let. I já jsem měla kdysi co dělat, abych se někdy dorozuměla. Rozumím, umím pár slov. Spousta lidí, kteří se zde narodili a žijí, taky tímto nářečím nemluví, ale rozumí. Mluví jím zejména ti, kteří mají polskou základní školu a hlásí se k polské menšině. Ano, vedle českých základních škol jsou tady i polské školy, slovenská škola. Dokonce i polské gymnázium. To jen na okraj.
Vyzní-li můj příspěvek jako reklama představení, takto myšlen nebyl, spíše jako recenze diváka. Představení má ode mne velkou jedničku s obrovským významným plus.
Nechci se Jarka Nohavici zastávat, nevím, jak to bylo, do svědomí si musí sáhnout sám, tak stejně jako my všichni si jednou, na konci, sáhneme. Ale muzikant a umělec je dobrý, dělá to, co umí a baví ho to. A tohle představení, to se jemu, hercům Těšínského divadla a všem, jež se na tvorbě představení podíleli, opravdu povedlo. Kdo jste z okolí, jděte se podívat, opravdu neprohloupíte.
