To jsou paradoxy, co?

To jsou paradoxy, co? Tak znělo motto největšího divadelního festivalu Divadelní svět Brno 2010, který v polovině června opanoval divadla a ulice našeho města. Citát ze hry Audience exprezidenta České republiky Václava Havla také vystihl pocit, který museli někteří z nás mít při procházce Brnem v období festivalu. Tam, kde jsou jindy ulice se svým klasickým ruchem, lidmi a automobily, byli v době festivalu desítky a stovky umělců, masek a kejklířů. Jakoby se na týden z Brna stala velká cirkusová a divadelní aréna, nabízející na každém kroku zábavu, radost a umění.

Bylo mi zároveň velkou ctí se opět setkat s Václavem Havlem, jemuž byl tento první ročník festivalu věnován. Je to osobnost, která mne při každém našem setkání potěší svou bezprostředností a velkým smyslem pro humor, provázeným ale hlubokou životní zkušeností a moudrostí. Možnost shlédnout společně s ním jeho grotesku Prase byla jedinečnou příležitostí sledovat autora při realizaci jeho díla. A i další chvíle, které jsme společně strávili, byly velice příjemné, stejně tak vzpomínky, které se mi vybavovali při sledování pásma všech jeho her.

Jsem velice rád, že jsme se při organizaci festivalu neomezili pouze na klasická divadelní představení, kterých zde v jednom týdnu proběhlo několik desítek, ale i na pouliční umění. Právě to, počínaje Nocí kejklířů, přes desítky drobných perforací, žertů a hříček, které nabídli domácí i zahraniční soubory obyvatelům Brna a tisícům jeho návštěvníků, konče Slavností masek, udělalo z Brna to pravé evropské centrum kultury a radosti.

Když se ale vrátím k mottu našeho festivalu, není určitě paradoxem, že se právě v Brně pořádal největší divadelní festival v Evropě. Naše město již historicky patří k centrům kultury České republiky a já jsem jedině rád, že jsem jako primátor Brna mohl na tuto tradici navázat a podpořit tento festival. Divadelní svět je určitě jedním z nejvýznamnějších z mnoha festivalů, které Brno v posledních čtyřech letech pořádá a skvělým způsobem nenavazuje na dlouholetou tradici kultury v Brně.

Věřím a doufám, že se za rok opět Brno v červnu promění a ožije neopakovatelnou atmosférou divadelního festivalu. Stejně tak věřím, že se kromě skvělých představení našich městských divadelních scén dočkáme her v podání dalších skvělých souborů a překonáme i počet 19 zahraničních souborů. Brno i jeho obyvatelé si to za svou velkou lásku k divadlu i kultuře určitě zaslouží.

Závěrem mi dovolte, abych opravdu poděkoval organizátorům z Brněnského kulturního centra, ředitelům a souborům Národního divadla Brno, Městského divadla Brno, Centra experimentálního divadla, Divadla Radost, Janáčkovy akademie múzických umění, hejtmanu Jihomoravského kraje Michalu Haškovi, exministru kultury Václavu Riedelbauchovi a desítkám dalších, které jsem zde nejmenoval, že se na organizaci festivalu podíleli. Udělali jste ohromný kus práce a Brno Vám za to děkuje!

Váš Roman Onderka