PF 2009 aneb Pět přání (snad ne jen zbožných)

Začátek nového roku je okamžikem bilancování a zároveň okamžikem, kdy si říkáme svá přání a předsevzetí do roku příštího. I já mám řadu přání a předsevzetí jak osobních, tak pracovních. O tom, co si přeji já osobně, se samozřejmě podělím pouze se svými blízkými. Rád bych však sdělil, jaká přání má do Nového roku stínový ministr dopravy.

1. V první řadě bych si přál, aby už v příštím roce výrazně klesl počet dopravních nehod. Ani zavedení bodového systému nic nezměnilo na tom, že na našich silnicích je stále příliš mnoho mrtvých a raněných. Nejde jen o systém postihů nebo nejrůznější omezení. Ve Francii mají na dálnicích omezenu rychlost na 120 kilometrů v hodině, v sousedním Německu mohou místy jezdit rychlostí neomezenou. A přitom v Německu umírá na dálnicích mnohem méně lidí, než ve Francii. Je to především proto, že v některých zemích řidiči umí respektovat pravidla a jsou ohleduplní. Přál bych si proto, aby i u nás za volant usedali ukáznění řidiči, jejichž hlavním cílem je pohodlně a bezpečně dojet. Přeji si, aby se konečně změnila nepříznivá statistika, podle které u nás každoročně zahyne okolo tisíce lidí. Mysleme na to při novoročních předsevzetích.

2. Za druhé bych si přál, aby byly u nás v ČR daleko lépe harmonizované jednotlivé druhy dopravy, a to zejména železnice a silniční doprava. Přál bych si, aby měly stejné podmínky, vzájemně se doplňovaly a jejich synergie nebyly jen vzdálené vize a nezůstávaly jen na papíře, ale aby byly uskutečněny a sloužily lidem. Díky této harmonizaci by se zácpy na silnicích dostaly do méně šílené podoby, ale také by se nemálo ulevilo životnímu prostředí. Neměli bychom zapomínat, že harmonická spolupráce všech složek dopravy je iniciačním stimulem pro podnikání a vznikají též nové pracovní příležitosti. A to je věc, kterou budeme v blízké budoucnosti určitě potřebovat.

3. Mým třetím velkým přáním je, aby bylo konečně přijato principiální rozhodnutí, které se týká omezení jízd kamiónů. Rozhodnutí respektující evropské standardy a pravidla, která platí v sousedních zemích. Musíme přitom vzít v úvahu, že jsme součástí Evropské unie a vzhledem k naší geografické poloze hodně tranzitní zemí. To druhé je přitom chtě nechtě daleko podstatnější. Přál bych si proto najít přijatelný a smysluplný kompromis mezi ekonomickými zájmy autodopravců na straně jedné a bezpečností a plynulostí silniční dopravy na straně druhé.

4. Dále bych si přál urychlené nalezení transparentního a efektivního systému financování Českých drah, především v segmentu osobní dopravy. Nemám přitom tolik na mysli komerční spoje typu Pendolino (ty si na sebe umí vydělat samy), ale nejrůznější „lokálky“, zajišťující dopravní obslužnost. Přál bych si proto spravedlivý a přitom ekonomicky efektivní systém dálkové a regionální osobní dopravy, která umožní, aby se lidé pohodlně dostali i do těch nejzapadlejších koutů naší republiky.

5. No a na závěr bych si přál, aby dopady celosvětové finanční krize postihly resort dopravy v co nejmenším rozsahu. Přál bych si, aby se neškrtaly finanční prostředky na kvalitní veřejnou dopravu a aby naopak stát jako rozumný hospodář investoval do dopravní infrastruktury, zejména do výstavby dálnic a do další výstavby páteřních železničních tratí, protože tím může dopady krize výrazně eliminovat a také zajistit prosperitu jednotlivých částí země na desetiletí dopředu.

Vím, že toho co si přeji, není málo. Tato přání však vycházejí z reálných potřeb a hlavně respektují reálné ekonomické možnosti České republiky. Pro jejich splnění je důležité jen několik zdánlivých samozřejmostí.

Stačí pouze nedělat z odborných záležitostí politikum, a hlavně, přestat konečně to či ono odkládat a začít pracovat – byť ze začátku třeba za těžkých podmínek a s omezenými prostředky. A to nejen v dopravě.

Vše nejlepší do Nového roku 2009,

Váš Roman Onderka