Mohlo to být horší, nebylo to špatné!

Již za několik dnů zazvoní v našich domácnostech Ježíšek (nikoliv Santa Claus!) a týden poté budou naše města a vesnice hřmít výbuchy světlic a rachejtlí. Rok 2009 bude definitivně patřit historii a my budeme zase o něco starší.

Utíká to, vždyť ještě nedávno jsme si jen neochotně zvykali na to, že letopočet už nezačíná jedničkou a devítkou. A už tu budeme mít rok 2010. Řekněme si na rovinu, že navzdory krizi prožíváme asi nejšťastnější období našich moderních dějin. Politici, jakkoliv nám mohou být více či méně sympatičtí, jsou demokraticky zvoleni a jejich moc nepochází z rozhodnutí ústředního výboru, ani je nepodporují cizí armády. Máme se výrazně lépe než před dvaceti lety a kulturní a sociální rozdíly například mezi Brnem a Vídní jsou čím dál menší. Dnes už nikdo nepochybuje, že jsme součástí evropské rodiny. A to je dobře!

Navíc letošní rok vstoupí do dějin jako datum ratifikace Lisabonské smlouvy, díky níž se nemusíme obávat toho, že naše země dopadne podobně jako v letech 1938 nebo 1968. To si myslím zaslouží přípitek šampaňským.

Na druhou stranu to ovšem s oslavami nemůžeme příliš přehánět. Příští rok totiž, obávám se, nebude patřit k těm jednoduchým. A to nejen u nás v Brně, ale v celé Evropě. Je totiž více než jisté, že ekonomická krize ještě neřekla poslední slovo. Mnozí Češi a Moravané bohužel příští rok přijdou o práci a prakticky všichni se budeme muset vyrovnat s poklesem životní úrovně. Stejně tak rozvoj Brna asi nebude tak rychlý, jak bychom si přáli.

Obávám se tedy, že viděno touto optikou nám nebudou letošní problémy, spojené s pádem vlády či zrušením předčasných voleb, připadat zas tak výjimečné. Politické krize nejsou v parlamentní demokracii jevem zas tak neobvyklým. Ekonomická krize těch rozměrů jak ji zažíváme nyní, ovšem ano.

Příští rok bude významný i pro Brňáky a tak trochu i pro mě. Po čtyřech letech bude totiž vedení města na podzim skládat účty svým voličům. Musím tedy bilancovat, co jsem za uplynulé tři roky dokázal či nedokázal, a napnout síly k závěrečné koncovce, během které se společně s mými politickými partnery ve vedení města pokusíme splnit všechny sliby, které jsme občanům dali … protože sliby se mají plnit NEJEN o Vánocích.

Rok 2010 bude klíčový samozřejmě ještě z jednoho hlediska, u volebních uren budeme na jaře rozhodovat o tom, kam bude v příštích letech směřovat naše země. Bude to rozhodování o to důležitější, že si budeme vybírat mezi různými přístupy k řešení ekonomické krize. Věřím přitom, že společně odmítneme koncepce, podle kterých mají za krizi zaplatit řadoví občané a nikoliv její viníci.

Vánoce a Nový rok jsou nicméně svátky pohody, příležitost pro setkáváni se s lidmi blízkými, a také svátky rozjímání a veselosti. Pusťte tedy všechno, co jsem nyní napsal, na chvíli z hlavy, vzpomínejte a bilancujte ještě jednou nad rokem 2009, tentokrát s Jarkem Nohavicou:

„kdybych co chtěl, dělal, všechno málo platné, mohlo to byt horší, nebylo to špatné.“

Váš Roman Onderka