Extremismus u nás nemá místo

Extremismus, zvláště ten pravicový, jsem dlouho vnímal pouze jako krvavou stopu v historii, kterou již lidstvo dokázalo překonat. Přirozeně jsem věděl, že u nás i ve světě existují skupiny neonacistů adorující nejhrůznější režim, jaký dějiny poznaly. Považoval jsem je ovšem za natolik nepatrnou část populace, že jsem příliš nevnímal jejich nebezpečnost.

Tyto demonstrace v Brne nechceme!Mf Dnes

Kdy a kde jsem si poprvé uvědomil, že je realita mým představám značně vzdálena, si pamatuji velice přesně. Bylo to před dvěma lety u nás v Brně. Tehdy jsme my, sociální demokraté, slavili svůj tradiční svátek, První máj. Bohužel, neslavili jsme jej sami. S velkou nevolí  jsem sledoval průvod černě oděných rváčů nesoucích transparenty s nápisem „Národní odpor“. Přiznám se, že mě zamrazilo – a nebyl jsem zdaleka sám. Hlavně starší lidé vzpomínali na více než 70 let staré události v Německu. Tam to začalo velice podobně.

Během těch dvou let se změnilo mnohé – ze začátku ovšem k horšímu. Nejprve se objevila na naší politické scéně Dělnická strana, pak došlo k událostem v Janově a Přerově a vše vyvrcholilo zapálením domu romské rodiny, při kterém byla těžce popálena dvouletá holčička. Mezi tím si neonacisté, z pro mě nepochopitelných důvodů, obzvláště oblíbili Brno. Sledoval jsem, jak je každá další demonstrace extremistů mohutnější než ta předchozí. Zdálo se, že nic horšího než pokus o upálení dítěte již přijít nemůže. Bylo pro mne tak značně nepříjemným překvapením, že právě extremistické strany podpořilo okolo 30 000 našich spoluobčanů svými hlasy v eurovolbách.

Nejpozději v tomto okamžiku bylo klíčovým úkolem nás politiků odložit staré spory a říci jednoznačně a nekompromisně pravicovému extremismu NE. A jsem velice rád, že jsme to v tomto případě částečně dokázali.  S ministrem Kocábem bychom jistě našli několik témat, na kterých se  určitě neshodneme. Za iniciování dohody „o společném postupu proti nárůstu extremismu a rasismu v Česku“ mu ovšem chci poděkovat.  

Stejně tak bych chtěl poděkovat kolegům, kteří se pod zmíněnou deklaraci podepsali.Cením si i přístupu pana prezidenta Klause. Jeho projev, který pronesl při letošním výročí lidické tragédi,  bych bez váhání podepsal. I já si myslím, že nás „památka lidických obětí zavazuje, abychom hodnoty, na nichž stojí naše společnost, hodnoty, které se totalitní režimy snažily popřít a vymazat, vždy rozhodně bránili a již nikdy nedopustili jejich ohrožení.“Nejvíce mě ovšem potěšil nový ministr vnitra Martin Pecina. Sotva se ujal svého úřadu, nastaly neonacistům“zlé časy“. Jako mávnutím kouzelného proutku přestala policie za peníze daňových poplatníků extremistům na jejich akcích fakticky zabezpečovat pořadatelskou službu a začala jednat.

Špičky neonacistů žily dlouho v přesvědčení, že je naše demokracie proti nim slabá a bezbranná. Martin Pecina se nenechal odradit ani tehdy, když neonacisté začali podle zvyku, vlastního všem zbabělcům světa, vyhrožovat jeho rodině. A rodině pana premiéra, jehož vládu nazvali na svém webu „otevřeně sionistická vláda Žida Jana Fischera“.

Myslím si, že už bylo dost plýtvání penězi daňových poplatníků na policejní manévry, spojené s neonacistickými demonstracemi a koncerty – zvláště v době krize, kdy chybí státu prostředky na celou řadu důležitých investic. Řešením je, jak se ukázalo, krátká a efektivní policejní akce, po které extremisté, rasisté a neonacisté poputují tam, kam v souladu s platnými zákony tohoto státu patří.

Váš Roman Onderka