Brněnský medvěd

Když se řekne Brno, vybaví si většina obyvatel naší republiky mezi jiným také draka. Ten, jak ví každé malé dítě, visí již pár set let v průjezdu Staré radnice kousek od kola, které roku 1636 přivalil na radnici kolář Jiří Birk. Ovšem u nás v Brně máme i jiná, neméně zajímavá zvířata. Například lední medvědy. A to pochopitelně nikoliv vycpané, ale živé.

Jmenují se Umca a Cora a žijí v zoologické zahradě založené roku 1953 jednou z nejvýznamnějších brněnských osobností dvacátého století, inženýrem architektem Ottou Eislerem. Pan architekt byl renesanční člověk – již před válkou si udělal evropské renomé jako architekt, a po válce pak pracoval pro Botanickou zahradu a byl také předsedou Družstva pro zřízení zoologické zahrady v Brně. To, že lední medvědy a další ohrožené druhy můžeme vidět v moravské metropoli, je tedy z velké části jeho zásluha.

A to není zdaleka všechno. Pan architekt se při tom všem věnoval i své původní profesi a navrhl pro zoo řadu objektů. Mezi jiným i medvědinec, ve kterém nyní Umca s Corou žijí. Odkaz Otto Eislera je tedy jasný – snažit se zvelebovat své město po všech stránkách a myslet jak na jeho architektonickou krásu, tak i na jeho věhlas, který vytvářejí mimo jiné právě zoologické a botanické zahrady, divadla, koncertní sály a sportoviště.

Jenže nyní se dostáváme s Ottou Eislerem do zdánlivého sporu. Medvědinec byl dokončen roku 1959, tedy před jedenapadesáti lety. Z dětí, které tehdy obdivovaly novou zoo, jsou dnes dědečkové a babičky, kteří tam vodí vnoučata. Do medvědince se neinvestovalo a objekt neodpovídá potřebám současnosti.

Navíc se od doby vzniku pavilonu značně změnil přístup k chovu exotických a hlavně chráněných zvířat v zajetí. Zatímco v prvních zoo byla zvířata chována div ne v cirkusových klecích, v době, kdy Otto Eisler medvědinec navrhl, se kladl důraz na architekturu a až v druhém plánu na napodobení přirozeného prostředí zvířat. Dnes je naopak vytvoření přirozených podmínek pro zvířata klíčové a všechno ostatní – třeba pohodlí návštěvníků – je tak trochu na druhém místě. Tomu ostatně odpovídá i koncepce rozvoje brněnské zoo, stejně jako podobných institucí všude ve světě.

Těmto podmínkám stávající medvědinec nevyhovuje. Eislerova stavba pochopitelně bude zachována, ale v duchu jeho odkazu je třeba sáhnout i v dobách ekonomické krize do městské pokladny a vybudovat medvědinec nový. Je přitom jasné, že to nebude nic jednoduchého ani levného a že půjde o běh na dlouhou trať. Přesto to považuji za nezbytné hned ze tří důvodů.

Tím prvním je fakt, že abychom udrželi věhlas Brna na předním místě našich měst, musíme odhlédnout od čistě ekonomizujících pohledů. Musíme rozvíjet a podporovat vše smysluplné, vše co často nejde ani změřit pravítkem, ani spočítat kalkulačkou. Stejně jako Otto Eisler musíme vidět dál a podporovat takové aktivity, které dávají našemu městu význam a vliv.

Druhým důvodem – tentokrát už ekonomickým – je, že pokud nebudeme naši zoo rozvíjet, přestane být v budoucnu atraktivní pro návštěvníky a ztratí charakter turistického lákadla. Tím bychom zřejmě přišli o víc peněz, než které musíme nyní investovat.

Posledním nezanedbatelným důvodem pak je, že my lidé přírodě a divokým zvířatům mnohé dlužíme. Lední medvěd patří k druhům, kterým reálně hrozí vyhubení. Nový medvědinec, ve kterém mohou například žít dva páry zvířat místo jednoho, je v tomto případě sice drobnou, ale přesto důležitou pomocí.

A kdo ví. Třeba, až se povedou další úspěšné odchovy mláďat tak jako tomu bylo roku 2007, kdy se Umcovi a Coře narodily medvíďata Bill a Tom, budou si lidé naše město kromě draka v podobě vycpaného krokodýla spojovat i s živým medvědem.

Váš Roman Onderka