Už ani sám nevím, proč já pořád mám potřebu psát o té ekonomii, když to není vůbec moje parketa (a dokonce mě to ani moc nebaví). Ale asi mě k tomu donutili pánové (diskutéři), jako je pan Macháček, Kšír, Hrubý, Krafčík, Kunovský, Hlásný a další.
Pánové (chlapci), já proti vám nic nemám, jen se musím vždycky smát a kroutit hlavou (asi víte, v jakých směrech, že?) :-) Ty vaše ekonomické poučky, teorie, postuláty a všechen ten balast, vše perfektně zaškatulkováno, odůvodněno, vyargumentováno ... Problém nejspíš bude v tom, že je to, asi, žvanění od zeleného stolu, co říkáte? Nebo jste ve skutečnosti v nějaké té firmě ekonomicky něco tvořili, hýřili nápady a rvali se s konkurencí? Moc bych na to nevsadil. Mám řadu přátel mezi podnikateli. A řeknu vám jedno, co podtrhuje zdravý selský rozum a vydá to za x let studií a čtení knížek s poučkami. I já mám vysokou školu, která mě ale vlastně skoro nic nedala. Nejvíce jen zmatek do hlavy, zda to jejich učení lze nějak využít, takže pochybnosti. Kdybych byl ale přítel Bati a zajímal se o ekonomiku v reálu po jeho boku, tak by mě to dalo stokrát více (teď myslím po ekonomické stránce). A taky bych si tipl, že Baťa neměl žádné ekonomické vzdělání, jinak by nebyl tak schopný!! A víte proč? Protože řada podnikatelů má tak maximálně střední školu, ale oproti jiným lidem mají odvahu, reálné myšlení, ví, jací jsou lidé, jak a proč jednají, nebojí se riskovat a vynalézat „třetí cesty“, jsou to buldoci, rvou se a nevzdávají to! A pak je reálná šance, že se úspěch dostaví, co myslíte? A nějaké školy? Ty přenechají těm inteligentům, kteří poté s vysokou budou něco tvořit dle jejich pokynů a zadání jako jejich zaměstnanci! Oni se vám totiž na ekonomické postuláty a nejrůznější floskule včetně teorií, vykašlou. Nepotřebují je!
A jak jsou na tom ti naši slavní a erudovaní nejrůznější ekonomové? Kolik s těch slovutných lidí, co nám káží ve dne v noci z televizních obrazovek a médií, kolik z nich fakt skutečně podniká (a teď nemyslím nějakou ekonomickou teorii na přednáškách či nějaké shánění klientů, kterým budou radit něco o investování do akcií a pod, kde to mají na bázi provizí i z obchodů, kdy klienta oškubají, ale provizi za špatné poradenství si zaplatit nechají). Já bych řekl, že opravdu reálně z nich nepodniká skoro nikdo. Podnikáním totiž myslím vytváření skutečných hmatatelných hodnot a zaměstnávání lidí (a ne pofiderní hra na akciových trzích).A víte proč si to myslím? Protože oni to všechno precizně znají!! Už o tom určitě i uvažovali, ale pak jim jejich hlava řekla, že teď ještě není ideální čas, špatná fáze cyklu v ekonomice! Burzy kolísají, na cenné papíry není spolehnutí, kurzy měn nestabilní, křivka ekonomického růstu není optimální, může se blížit recese, hrozí nám inflace či deflace, a mohl bych pokračovat v těchto, jak já říkám, ekonomických „nesmyslech“ (no už se těším, jak si to zase od zdejších „ekonomů“ slíznu). Co tito lidé vlastně říkají a dělají? Jen si odůvodňují, že to teď nejde. A nepůjde to podle nich ani za měsíc a ani za rok, protože oni jsou tak zkušení a tak chytří, že najdou důvod, proč to nejde! Fér by bylo přiznat, že na to nemají, že se bojí, že to nezvládnou! Ale oni se rádi schovají za svá moudra a pseudoargumenty. Vždycky si zdůvodní něco a mozek vyšle signál stop! Jsou to poserové a nezačnou nikdy, na obtíž jsou jim jejich „znalosti“!!
A tak vám povím příběh dvou chlapů, velkých „ekonomů“ (otec a syn). Jeden byl povoláním řidič na náklaďák a druhý automechanik. Jaké měli vzdělání a jak rozuměli ekonomice si asi domyslíte. Začínali s podnikáním v autodopravě někdy v roce 1996 a měli jen dvě staré Avie! Dnes syn vlastní jednu z největších speditérských firem v ČR, mají flotilu čítající přes 100 kamionů, nádhernou administračku ve velkém areálu hned u dálnice na nejdražších pozemcích, vlastní myčku na nákladní auta, nějakou čerpací stanici a další aktivity související s dopravou! Ten člověk, o kterém vám chci vyprávět, dnes zaměstnává okolo 200 lidí! Ale zpět do jejich začátků. Jeden jezdil, jeden opravoval auta a sháněl náhradní díly kde se dá, po večerech se učili něco o účetnictví, fakturaci, byrokracii. Shodou náhod mě a je svedla cesta dohromady. Tenkrát jsem rozjížděl pobočku rakouské firmy v Brně a potřeboval jsem k nám, pro své zákazníky, vozit zboží z rakouského Wiener Neudorfu (zboží na paletách větších rozměrů). A oni mě nabídli své služby! A já, když jsem viděl „Pata a Mata“ v akci, tak se mě hned zalíbili. Tenkrát jsem ještě vozil zboží jen dvakrát týdně a stačilo na to jedno až dvě nákladní auta. A tak jsem pánům dal možnost, ať se ukáží! Byli přesní, precizní, bylo na ně spolehnutí a zboží měli zákazníci vždy včas. Nebyli nejdražší a nebyli nejlacinější. Cenově se nepodbízeli (asi znali svou hodnotu). Byl jsem s nimi spokojen, prakticky jsem vyčerpal veškerou jejich kapacitu. Oni měli záruku trvalé práce i záruku, že za své služby dostanou řádně a včas zaplaceno. Pak jsem začal potřebovat už kamion, Avie nestačili (jezdili pro mě i jiní dopravci). Moji tehdá už přátelé přibrali další dva lidi a koupili si svůj první, už skoro odepsaný, kamion! A tak spolupráce pokračovala (postupně měli druhý kamion a více náklaďáků i lidí, ale žádný strmý nárůst a nic nového, vše financovali z vlastních zdrojů, žádné půjčky). Takto se to táhlo asi 6 let. Tenkrát mě zvonilo u dveří spoustu špeditérů a holedbali se, co všechno umějí. Některé jsem i vyzkoušel, jak to většinou dopadlo vám asi nemusím moc popisovat. Tlak ze strany rakouské matky byl také silný, rakouští speditéři pro mě chtěli pracovat. Já odolal, vytrval a hájil zájmy mojich českých kamarádů. Po asi šesti letech jsem na základě manipulací, pomluv a nekalých praktik byl nucen z firmy odejít. Mě to až zas tak nemrzelo. Když bojujete čestně a šlapete na kuří oka nejrůznějším sígrům, tak se vám to, často, přihodí. Také nový jednatel, který nastoupil po mě (můj obchoďák), rakušákům českou pobočku do roku a dne vytuneloval. Ale o tom jsem nechtěl hovořit. Chtěl jsem hovořit o těch několika důstojných pánech, kteří nasazovali krk, měli píli a odhodlání pro to, aby doprava fungovala a aby moji zákazníci byli spokojeni. Tenkrát se oni vypracovali ve stabilní menší společnost a jejich rozvoj neskočil. Dnes již jsou dávno za vodou a patří k nejrenomovanějším dopravcům.
Není divu, bez znalostí o trhu, bez znalostí ekonomiky. Dělali, postupovali a rozhodovali na základě citu a snažili se jen minimalizovat veškerá možná rizika, bez úvěrů (alespoň v počátcích), bez jakýchkoliv přehnaných požadavků, zato se zdravým selským rozumem, s odhodláním, s poctivostí i s pokorou dosáhli něčeho, co je opravdovým hrdinstvím a co se jen tak někomu nepodaří!! Výsledek jejich práce nebyl vyčten z knih a z přednášek ekonomů. Byl to jejich instinkt, víra v něco, přesvědčení, atd.
Dnes má firma pořád jen jednoho jediného majitele a jednatele, základní český kapitál firmy v roce 2008 byl přes 32 milionů Kč (obchodní věstník). A já jsem moc rád, že jsem měl tu čest s nimi začínat, nějakou dobu spolupracovat a snad jsem jim i malým dílem dopomohl k tomu, kde jsou dnes.
A když dnes zaklepu šéfovi této firmy na dveře (dlouhou dobu jsme se neviděli a od konce roku 2001 spolu již nespolupracujeme), tak si na mě rád udělá chvíli čas. A myslím, že kdykoliv. A to mě hřeje u srdce!
