Co následuje po smrti....Dobrý den. Dnes píšu svůj první příspěvek v životě a je to velmi příjemné, že můžu svoji zkušenost předat dál. Úvod je smutný, ale zamýšlení již budou o něčem co následovalo.
Naše společná fotka s dcerou.Romana Horňáková
Před sedmi týdny mi zemřela nečekaně sedmnáctiletá dcera, a to při autonehodě, která byla zcela nesmyslná a zbytečná. Napřed se člověk hroutí, ale potom přijde nějaká vnitřní síla, která žene dál. Pro mě to bylo to, že si všechno s manželem zařídíme sami, co se týče posledního rozloučení a vše s tím spojené. Člověk netuší co má dělat a kam se obrátit, jak se co vyřizuje. Ze začátku nám pomohla pohřební služba a bylo moc hodní. Pak už jen následovala řada problémů.
Vždycky jsem si říkala, že bych práci spojenou s úmrtím jiného člověka nemohla dělat, bylo by mi pozůstalých líto apod. A tak jsem očekávala pochopení a lítost. Tedy, že lidé, kteří se s tím potkávají denně chápou, jak je těm, kterým odešel někdo blízký a zvláště pak ze vteřiny na vteřinu. První setkání, které mě dostalo, bylo na matrice. Tam jsem si šla, jako matka zemřelé dcery pro úmrtní list. Myslela jsem sice, že možná u toho omdlím, ale strašně moc jsem si to chtěla zařídit sama. Paní matrikářka se mě zeptala: „ A vy jste matka té co řídila nebo té druhé.“ Odpověděla jsem: „Té druhé.“ Paní matrikářka: „No tak to Vám nezávidím. To byla hrozná nehoda. Tak se posaďte, já to ještě nemám tady nachystané.“
Nevěděla jsem co dělat, jestli se rozbrečet… Ještě, že jsem v sobě měla antidepresiva a neudělal jsem nic. Ale paní matrikářku z Brna – Bystrce si budu pamatovat hodně dlouho. Další problém bylo vyřídit hrob. Když jsme si vybrali místo, tak zase byl problém s tím, že je to památkově chráněné a správce nám řekne, jak může vybadat hrobové zařízení a nikoliv my sami. No, zkousli jsme to a ustoupili od našich představ, které podle mě byly i tak skromné. Požadavky správce, Správy hřbitovů města Brna, na okolních hrobových místech zjevně nikoho netrápily a asi budeme jedni z mála, kdo je dodrží.
Potom jsme se obrátili na nejbližší kamenictví. Tam došla další sprcha v tom, že ten náš, byť jednoduchý, požadavek na úpravu místa umí zrealizovat do tří měsíců. Nesměle jsem namítla, že dcera měla sedmnáct, a že jsem si myslela, že by to do měsíce šlo udělat, tj. do konce prázdnin. Paní mi sdělila, že mají ještě stavební výrobu, a tak prostě nestíhají. Nakonec nám za několik dní zavolala, že by to šlo do dvou měsíců, ale bude vyšší cena. Tímto děkuji firmě pana Radima Sedláka, která jak jsem z rejstříku zjistila provozuje ještě pohostinství a koupaliště a ubytování….. Úpravu hrobového místa jsme tedy začali realizovat společně s našimi kamarády sami. Vše se stíhá do konce prázdnin. Tak jsem to chtěla hlavně kvůli kamarádům, spolužákům a známým.
Ale není bohužel ještě konec. Na správě hřbitovů v Brně mi sdělili, že si musím objednat dopředu uložení urny. Stojí to asi 1 400,- Kč a nejbližší termín mají 6. září. Prostě ať děláme co děláme, 1. září bude ještě místo prázdné, pouze s náhrobkem.
A to jsem si myslela, že na postech jako je matrika, správa hřbitovů, kamenosochařství apod. pracují lidé, kteří mají ohled na ty, kterým někdo blízký odešel a kteří jsou zranitelní a nešťastní. Ne, jsme pořád svázaní byrokracií a neochotou lidí. Možná to tak není všude a křivdím jiným, ale mě to vždy posadilo na zadek. Na druhou stranu tato sprcha má i ten účinek, že se člověk naštve a na chvíli zapomene na bolest, která ho potkala.
