Adopce po Česku aneb jak jsem byla naivní.....

Před dvěma lety nám při autonehodě zemřela 17 letá dcera. Po tomto obrovském šoku, který trval snad rok, kdy jsme s tím doma každý bojovali po svém a měli nejrůznější nápady, jak změnit náš život a zmírnit naši bolest, absolvovali spoustu sezení u psychiatrů, psychologů a řešili moje nápady typu umělého oplodnění apod....... Po kterém jsem ale toužila jen já a naše mladší dcera, neboť manžel prohlašoval, že snad v 46 letech už je pozdě a že se na miminko necítí..... Já jsem přesto absolvovala různá vyšetření a nakonec, na radu mé gynekoložky, jsem to taky vzdala a srovnala se s tím.

Ovšem teď, po dvou letech, mě napadla, pro mě zcela převratná myšlenka, že si můžeme adoptovat dítě. Že chceme už větší dítě, chlapečka, aby nás to nelákalo dělat si z něj náhradu za naši dceru. Prostě ještě se necítím tak stará, vnoučata jsou v nedohlednu a tak mě napadlo, že bych mohla nějaké dítě udělat šťastným a ono třeba i nás, dát mu zázemí a ukázat mu normální život. Tedy život v normální rodině, která žije aktivně, sportuje, zajímá ji hudba, tanec divadlo. Všichni máme zaměstnání, které nás baví. Podporujeme vzdělání a jakýkoliv rozvoj dítěte v rámci množství kroužků, které naše město nabízí. Naše děti vždy měli a mají volnost ve výběru své životní cesty a nikdy jsme po nich nechtěli, že musí naplňovat nějaké naše představy. Spíše jsme je necháváme, ať si sami všechno vyzkouší, ale u nás vždy  mají zázemí a jistotu.

Tak jsem se napřed obrátila na Fond ohrožených dětí. Okamžitě mi zavolali a měli z mého rozhodnutí radost. Prostě chápali naši potřebu ještě určitého životního naplnění a náš věk, 48 let, jim nepřipadal jako překážka, vzhledem k tomu, že jsme nechtěli miminko. Doporučili mi, že se musím nejprve obrátit na magistrát, projít nějakým prověřovacím kolečkem a potom už můžu s nimi dál jednat. Ale potřebuji doporučení magistrátu. Tak jsem se vydala na magistrát.

 A tady nastala pro mě sprcha:

1. Úředníci si potřebují zjistit naše majetkové poměry. Řekla jsem, že to není problém, neboť manžel absolvoval nedávno bezpečnostní prověrky pro práci se státními utajovanými informacemi a museli jsme doložit všechny naše finanční toky, smlouvy, a co jsme si a za co pořídili. Což jsme udělali a manžel tímto prošel. Můžou přijít k nám domů, zkontrolovat náš dům, naše účty i naše příjmy. Paní mi řekla, že to taky udělají. Musíme tomu dítěti nabídnout dostatečné materiální zázemí. (?)
2. Celá rodina, včetně naší dcery, musíme absolvovat pohovory s psychologem, které určí krajský úřad. Opět to pro nás není problém. S psychology a psychiatry máme za ty dva roky bohatou zkušenost.
3. Musíme absolvovat třikrát několikadenní cyklus mimo bydliště, tj. i s přespáním, ohledně vzdělávání v oboru výchovy dítěte. Tak to už mě zarazilo. Ne, že bych se neúčastnila ve svém životě žádných workshopů, ale proč mám toto vzdělání absolvovat dohromady s lidmi, kteří žádají o miminko, nikdy děti neměli… Já mám snad dost bohaté zkušenosti, a pokud přijetí dítěte z dětského domova má svá specifika, ať mi dají literaturu, já to nastuduji a můžou si mě vyzkoušet… Ještě mě paní upozornila, že tam budou lidé tak o dvacet let mladší a budou asi na mě dost koukat a pro mě to bude nepříjemné. Nepříjemné to bude pro mě spíše z toho důvodu, že systém workshopů považují dnes již za překonaný a nedovedu si představit absolvovat to s různými lidmi, různého vzdělání a mentality. A s tím, že každý bude řešit jiný problém, někdo chce miminko, někdo chce pěstounskou péči……
4. Dále potřebují naše hodnocení ze zaměstnání. To mě trochu zarazilo, protože já jsem OSVČ a manžel ředitel. Tak mi bylo řešeno, že za určitých okolností se to dá obejít. (?) Mě to připadalo, že už snad jen chybí posudek z uličního výboru. A cítila jsem závan totality.
5. Potom ovšem není vyhráno. Až to všechno absolvujeme, což může trvat jeden až dva roky, může nás krajský úřad vyhodnotit jako nevhodné adoptivní rodiče.
6. Pokud nás vyhodnotí jako vhodné adepty, máme vzhledem k našemu věku nárok na dítě od 10 do 15 let. A je někdo v patnácti opravdu ještě dítětem? Vždyť je trestně odpovědný. A taky mi nesedí to, že na umělé oplodnění můžu jít do 52 let, popřípadě jsou ochotni udělat výjimku a můžu jít i do 55 let. Taky je zde řada otců, kteří se rovněž cítí ještě mladí a v 60 i 70 letech si pořizují nové rodiny s malými dětmi. Ty co znám, tak to bez problémů zvládají. A tyhle lidi nikdo nelustruje. Takže tyto obavy státu se mi jeví jako liché. Já mám do důchodového věku ještě asi 17 let, a jak mi napsala pojišťovna v rámci důchodového připojištění, navrhují mi to do 70 let. Takže očekávají, že budu aktivní i v 70 letech. Což je asi dost pravděpodobné, neboť pracuji „hlavou“, kancelář mám doma a svoji práci si řídím sama.
7. Pokud nás vyhodnotí jako vhodné kandidáty, můžeme si požádat o adopci.  Je to něco jako výběrové řízení a přednost budou mít mladší. Tady cítím prostor pro korupci.

Před několika lety jsem sledovala pořad, kde mluvila paní Baudyšová a paní Vodičková a snažili se prosadit změny v systému adopce a její zrychlení. Náš stát chce zrušit kojenecké ústavy, odebírat rodinám týrané děti, co nejvíce dětí z dětských domovů umístit do rodin….. Ale takhle toho asi nedosáhnete.

Ale za jedno jsem paní úřednici vděčná, otevřela mi oči a nenechala mě absolvovat pohovory, lustrování naší rodiny, účast na workshopech a doufat, že to dobře dopadne, aby potom člověk zjistil, že se jim nelíbí a oni ho nedoporučí. To opravdu moc děkuji.

 Teď něco ze současné statistiky:

- Počet případů týrání, zanedbávání a sexuálního zneužívání dětí (6642 obětí) loni ročně stoupl, a to o 855 činů. „To číslo se považuje pouze za vrcholek ledovce, protože velké množství takových případů zůstává nerozluštěno," řekla Baudyšová. Je to o 5300 případů více než v roce 2000. Zároveň jde o dosud nejvyšší číslo české historie. Za uplynulých jedenáct let policisté řešili celkem 31 653 takových případů.

- U nás je asi 215 dětský domů a ústavů pro děti starší 3 roků.

- Ročně je osvojeno asi 600 dětí a některé jsou odeslány i do ciziny

-  Na konci loňského roku bylo v 34 kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let 1513 dětí, celkem je v těchto zařízeních 1963 míst. Více než čtvrtina propuštěných dětí byla v ústavu déle než rok.

-  Česká společnost se ve vztahu k ústavní péči o děti zasekla. Zatímco v osvícenější části Evropy rušili dětské domovy a kojenecké ústavy v sedmdesátých letech minulého století, v České republice bude tento krok nutné teprve vybojovat. - převzato z Magazínu vydaného Nadací Terezy Maxové.

-  „Když mám před sebou zprávu, že 70 % prodejců Nového Prostoru jsou absolventi dětského domova, asi je něco špatně. Když mám statistiku ministerstva vnitra, že 55 % dětí, které prošly dětskými domovy, a 86 % dětí, které prošly výchovnými ústavy, spáchalo v dospělosti trestný čin, zase je něco špatně. Tyto ústavy neplní svojí funkci.“ Miloslav Macela, MPSV

- Porodnost v Česku klesá od roku 2008. "Ukazatele udávající průměrný počet dětí narozených jedné ženě, se v předchozích třech letech pohybovaly na hodnotě 1,49. V roce 2011 byla úhrnná plodnost 1,42 dítěte," informuje ČSÚ.

Vzdávám svoji účast na této státní masáži, nebudu loutkou v rukou úředníků.  Nechci být účastníkem lustrování, workshopů a výběrových řízení. Prostě svůj život nasměruji jinam.

Mrzí mě, že jsem byla takhle naivní a myslela jsem si, že stát bude rád, že se objeví někdo jako já a bude chtít někomu pomoci. Obdivuji lidi, kteří po těžké životní zkušenosti založili nadace, které pomáhají dál. Na to nemám a tak jsem jen chtěla pomoci jednomu dítěti.

Jen se obávám, že naivita se nedá léčit………