„Oni mají policii, my máme justici“

Tomu, že Nečas odvolal Pospíšila kvůli tomu, že plýtval penězi ve vězeňské službě, sotva kdo uvěří. Nebudeme-li tedy pod oním plýtváním penězi chápat to, že usiloval, aby vězeňská služba ubytovala zločince z řad politiků.

Tento blog bude stejně stručný, jako zpráva, kterou komentuje. Lítý boj, který za demokratickou fasádou našeho státu probíhá v reálných mocenských strukturách, pozoruji toliko zvenčí. Netuším tedy, kdo jsme „my“ v nahrávce Kristýny Kočí, ani kdo jsou „oni“. Jisté ovšem je, že jsou tu nějací „my“ a nějací „oni“. A že jedni z nich se pokoušejí postavit zločince před soud (a je jedno, zda všechny, nebo jen vybrané) a jedni se tomu snaží zabránit.

V mnohém jsem s kroky dnes již bývalého ministra Pospíšila nesouhlasil. Svým neústupným bojem za očistu státního zastupitelství si mne ale získal. A že to byl právě tento boj, který ho stál místo ministra, je nad slunce jasné.

Sotva kdo mohl očekávat, že se ta bestie, která se rozlezla po mocenských strukturách našeho státu, vzdá bez boje. Ministr Kalousek to ostatně před pár dny vyhlásil veřejně, když řekl, že „to je náš společný demokratický systém, na který teď policie dělá z mého pohledu zcela bezprecedentní útok“. Zdůrazněme tu ono „náš společný demokratický systém“. Nikoliv tedy skutečná demokracie. Ale ono zločinné spolčení, které užívá slovo demokracie stejně cynicky, jako je užívali komunisté, když svou diktaturu nazývali demokracií lidovou.

Razance, se kterou vládnoucí chobotnice zareagovala na útok, který na ni byl podniknut, je šokující. Obávám se, že tenhle příběh nebude mít happy end.