Trest smrti jako výchovný prostředek nebo vendeta?

Trest smrti je ve světě jevem pomalu mizícím, ale stále aktuálním a svým tématem působí ožehavě a výbušně, obzvláště ve vyexponovaných případech, kdy dojde k některému závažnému zločinu. V České republice je jeho podpora stále vysoká, téměř dvoutřetinová, třebaže i u nás má tato podpora postupně klesající tendenci. Vzhledem k našemu státnímu zřízení, demokratickému smýšlení a společenské vyspělosti, jak o sobě sami často hovoříme, je toto číslo podivuhodně vysoké.

V právních řádech je trest smrti uzákoněn v některých státech USA, několika státech jižní Ameriky, v Evropě pouze v Bělorusku, dále v státech jižní a východní oblasti Asie a ve většině států Afriky. K tomu je ale nutno podotknout, že ne všechny státy, kde je absolutní trest uzákoněn, jej vykonávají. Některé státy jej mají uzákoněn jen pro zločiny spáchané za speciálních okolností, například za válečného stavu (většina států jižní Ameriky), a další státy jej již delší dobu vůbec nepoužívají nebo na něj mají vydáno moratorium (většina států Afriky, některé státy jihovýchodní Asie, Jižní Korea). V praxi tedy používají tento trest USA, státy severovýchodní části Afriky, jižní oblasti Asie (včetně Izraele), Čína, Severní Korea a Japonsko. Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že v našich společenských podmínkách budeme srovnávat zejména s USA.

Proč je tedy v některých státech země, která je často označována (ať sebou nebo ostatními) jako jedna z největších demokracií světa, trest smrti stále využíván? Odpověď by se mohla skrývat v chápání evropského kontinentálního a anglo-amerického práva. Zatímco kontinentální právo, používané i v České republice, chápe obecně tresty jako prostředek k nápravě osoby, tedy věc výchovnou, anglo-americké právo pojímá trest jako skutečný postih sám o sobě, můžeme říci jako odplatu za protiprávní jednání. Z tohoto výkladu je potom jasné, že zatímco pro evropské právo není trest smrti přijatelný, neboť vždy zde musí být alespoň teoretická šance na polepšení pachatele a jeho následné opětovné zařazení do společnosti, anglo-americkému právnímu systému se jako prvořadé jeví dát pocítit pachateli odpovídající měrou tíhu jeho zločinů. Vzhledem k tomuto mentálně-právnímu zakořenění je bláhové domnívat se, že by USA jako celek v nejbližší době od trestu smrti ustoupila.

Vraťme se ale do našich luhů a hájů. Důvodů, kvůli kterým je podpora a ochota znovuzavedení trestu smrti stále velmi vysoká, je několik. Prvním je jistá pudová snaha společnosti odstranit ze svého kolektivu nebezpečné jedince a předcházet opakování protiprávního jednání. Argumentací bývá upřednostňování a vymáhání zákonnosti nad nápravou pachatele. K tomu se však musí vázat neomylnost soudních rozhodnutí, která zejména v posledních letech za užití nejmodernějších metod dostala vážné trhliny. S absolutním trestem souvisí i myšlenka odstrašujícího příkladu, která zase byla na základě zkušeností ze států, kde byl trest smrti zrušen, empiricky vyvrácena. Dalším důvodem je v neposlední řadě touha po pomstě vycházející z agresivní pudové stránky člověka. Volání po trestu smrti se zvýší vždy se spácháním brutální vraždy nebo teroristického útoku. Jak by se ale naše myšlení rázem změnilo, kdy byl v roli pachatele někdo z našich nejbližších, z naší rodiny.

Všechny tyto důvody jsou ale zejména v rozporu se samotnými principy soudobé demokracie. Ta byla vybudována na základech humanismu a práv všech lidí, jakkoliv se nám to v jednotlivých případech nemusí zamlouvat. Úkolem demokracie je povznést lidskou společnost na vyšší úroveň, potlačit pudové touhy jednotlivců a ukázat cestu člověku k jeho lepším stránkám. Z tohoto důvodu musí vždy stát nad prostředky a myšlenkami, které využívají zločinci. Nesmí používat stejné metody jako ti, kteří proti jejím myšlenkám a proti právnímu systému, který je na jejím základě vystaven, brojí. Proto je také tak těžké pro policii a soudy stíhat zločince, protože nemohou používat jejich metody a musí se řídit zákonem. Proto mají i ti nejtěžší zločinci přiděleného právního zástupce, který dohlíží na jejich demokraticky daná práva. Demokracie bude vždy se svými prostředky v nevýhodě, o to vznešenější ale potom bude její cíl. Na to vše bychom měli myslet, až příště budeme odpovídat na otázku, co si o trestu smrti myslíme.