Jako příslušník Policie ČR si již dlouho pokládám otázku, proč je policie ve společnosti vnímána tak negativně. Haldy vtipů o inteligenci policistů, neustálé narážky a připomínky na jejich nečinnost nebo naopak až přehnanou buzeraci, v krajním případě potom urážky a nadávky. Takových článků, názorů a diskuzních příspěvků můžeme na internetu najít skutečně nepřeberné množství. Jaká je ale příčina?
Musím říci, že před nástupem k policii jsem se s ní do kontaktu téměř nedostal. Pokud zabrousím do historie, vybavím si tak dvě silniční kontroly, jednu dopravní nehodu, v době mé mladické nerozvážnosti pak jedno rušení nočního klidu. Vše bylo vyřešeno standardním postupem, tak, jak bych asi očekával. Mé zkušenosti byly tedy naprosto neutrální a nemohl jsem o policii říci nic pozitivního ani negativního.
A jelikož mé zkušenosti začaly přibývat až po mém nástupu do služebního poměru, který trvá už několik let, chci se předem omluvit za to, že můj článek bude asi trochu touto skutečností ovlivněn. Ostatně, kdyby nebyl, tak by asi ani vůbec nevznikl.
Na začátku je nutné vyřknout největší moudro, co znám - všechno je to o lidech. A vždycky bylo a vždycky bude. Policie není žádným speciálním spolkem lidí, kteří mají naprogramované chování, vystupování a jednání s ostatními lidmi. Fungují zde osobnostní rysy a mezilidské vztahy úplně stejně, jako kdekoliv jinde, a to jak mezi policisty navzájem, tak ve vztahu k občanům nebo pachatelům. A proto i zde najdete blbce, lemry, lachtánky (s rukama dozadu), drzouny, vzteklouny, podrazáky, a někdy i prachsprosté podvodníky a zloděje. Důležité ale je, že jsou v drtivé menšině. Většina policistů, které znám nebo se kterými jsem se setkal (a že už jich za tu dobu bylo poměrně hodně), jsou lidé, kteří svou práci dělají tak, jak mají, a přes všechny klacky, které jim ze všech stran padají pod nohy, do ní vkládají tu vnitřní jiskřičku smyslu pro spravedlnost, kterou u téhle práce zkrátka musíte mít. A za tím si budu stát, ať bude vlna kritiky jakákoliv.
Nakonec mi po dlouhých úvahách vyplynuly na povrch tři hlavní důvody, proč má policie a hlavně samotní policisté u veřejnosti tak špatné renomé. Vynechám případy, kdy někdo jednou narazil na policistu - blbce, a od té doby háže celý sbor do jednoho pytle. Proto jsem se snažil najít důvody, které by byly co nejvíce objektivní a vypovídající o policii jako celku. Žádný z nich není důležitější než ostatní, jejich pořadí jsem zvolil čistě náhodně.
Historická zkušenost. Je jasné, že dlouhé období fašistické a následně zejména komunistické diktatury, kdy byly ozbrojené složky využívány a zneužívány jako nejsilnější nástroj mocenské represe, muselo v duši národa zanechat hluboké šrámy. Zejména střední a starší generace pak mají vtisklou myšlenku, že policie je stále více nežli službou veřejnosti represivní složkou státu. A nemusí jít jen o zkušenost osobní, ale také převzatou či naučenou - není potom nic absurdnějšího a tak trochu smutně úsměvného, když vidíme sedmnáctiletého mladíka provolávat na demonstraci cosi o policejním státu. Bohužel, vedení policejního sboru se svými kampaněmi a prázdnými hesly, stejně jako čeští politici, provázaní do vrchních struktur policie, tomuto obrazu ani trochu nepomáhají.
Neznalost zákonů. Skutečnost je taková, že si spousta lidí myslí, že policie může všechno, že máme na vše oprávnění a patent, a že každý problém dokážeme vyřešit. Tomuto také nahrává dnešní doba, kdy fráze "trestní oznámení" zaznívá ze všech stran a kdy si lidé myslí, že se s ní každý problém vyřeší. Ať už se jedná o spor se sousedem, neplatnou smlouvu nebo rodinnou tahanici o dítě, není nic jednoduššího, než na druhého podat trestní oznámení, a policie vyšetří, zařídí a rozhodne, nejlépe ku spokojenosti všech zúčastněných. Bohužel, ve většině případů od nás tito lidé dostanou rozhodnutí o tom, že se touto záležitostí policie nebude zabývat, neboť k tomuto slouží soudy nebo různé správní orgány. A následují výbuchy vzteku, nadávky a stížnosti, které ale pramení z neznalosti kompetencí a náplně práce policie. Přitom by stačilo vzít si zákon o policii (zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky) a v rychlosti si ho přečíst. Není to dlouhé ani složité čtení, za večer máte zákon přelouskaný. Ušetřili bychom pak všichni společně spostu práce, času i pocuchaných nervů.
Organizační struktura. Či snad lépe řečeno - způsob vedení policie a jejích jednotlivých složek a útvarů ze strany vedoucích pracovníků. Kdo není od fochu a nezažil na vlastní kůži, nejspíše neuvěří. Zkostnatělost a absurdita systému státní správy ve své nejďábelštější podobě. O hrůzovládě Jeho Veličenstva Statistice bych rád napsal samostatný článek, proto snad jen zatím tolik, že ty věci, které by každý rozumný člověk považoval u policie za nejdůležitější, tedy boj proti bezpráví a ochrana zákona, rozhodně nejsou na nejvyšších místech policejních priorit.
Závěrem snad tolik, že chyby jsou na všech frontách. Vniřní problémy policie, stejně jako nepochopení ze strany veřejnosti a politické tlaky a byrokracie ze strany vládnoucí elity, to vše nás sráží stále zpátky a nedovoluje nám dostat se na úroveň důvěryhodného, nestranného a efektivního celku. Přesto znovu říkám, že policisté vytvoří mnohem více dobrého než špatného. Důkazem budiž fakt, že jsem nedávno narazil na policejním intranetu na stránku s děkovnými dopisy, kterých bylo k mému překvapení neuvěřitelné množství. Skutečnost, proč je tato stránka důkladně schována v košatém stromu nepřehledného menu intranetových stránek, proč nejsou tyto dopisy nikde zveřejňovány, a proč policistům, kterých se týkají, nejen že nejsou předkládány, ale tito příslušníci o jejich existenci nemají ani ponětí, je předmětem dalšího šetření...
Tento článek bych rád pojal jako úvod a zároveň závazek k jakési sérii článků o tom, jaká je vlastně policie uvnitř a k čemu se běžný člověk většinou nedostane. Pokud máte otázky či náměty, které by se v článcích měly objevit, napiště je do diskuze nebo přímo na můj email. V rámci svých zkušeností a schopností se je pokusím implementovat. Věřím, že to bude alespoň krůček ke vzájemnému porozumění.
