Mne v této souvislosti napadá výrok Raymonda Chandlera (volně parafrázuji): Práce u policie by potřebovala ty nejlepší lidi, ale při tom na té práci není nic, co by ty nejlepší lidi lákalo...

Je dost nezaměstnaných, kteří by tu práci rádi a dobře dělali i za méně peněz, ale vedení dnešní policie je nechce. 

policie bude vnímána negativně vždy bez ohledu na režim nebo státní zřízení. je to totiž v prvé řadě represivní složka se všemi negativy, co k tomu přináleží. proto jsou třeba hasiči nebo záchranáři vnímáni společnosti úplně jinak, i když jsou s policisty skoro na jedné lodi

Přesně tak. Policajt se holt častěji setkává s někým, po kom chce cosi, co ho nějak obtěžuje nebo je mu nepříjemné.

Ani povolání revizorů MHD nebo v městské dopravě nikdy nebude na žebříčku popularity.

Doporučení? Profesionalita. Nic víc, nic míň.

problém vnímání policie vidím poněkud jinak.

Pokud na mně policie chce, abych jim ukázal, co mám v kufru auta (při běžné kontrole, kdy k tomu nemají žádné právo), vyjmenují mně asi pět argumentů, proč to mohou udělat.

Když mně někdo vykrade garáž, vyslechnu od nich asi pět důvodů, proč nic nemohou dělat.

To jsem si nevymyslel, to je trpá zkušenost

To ale vesměs pramení z té nevědomosti. Kdy vám mohou prohledat auto, je jasně napsané v zákoně. A co se týká garáže, co byste si představoval, že budou dělat?