Dnes byl v České televizi rozhovor se zakladatelem babyboxů, Ludvíkem Hessem. Při sledování tohoto pořadu jsem si znovu připoměl jeden z typicky českých charakterových nedostatků - jakmile má někdo u nás dobrý nápad, chválihodnou myšlenkou nebo úspěch, anebo, nedej bůh, všechno najednou, okamžitě se najde skupina lidí, pro které se stane téměř smyslem života tohoto jedince a jeho myšlenku napadat, očerňovat a pomlouvat.
Ač se snažím všechny věci ve světě posuzovat kriticky a na všem hledat dobré i špatné stránky, myšlenka babyboxů mi přijde bezchybná. Jistě, můžeme vést nekonečné filozofické debaty o morálním hledisku, zda má matka právo odložit své dítě a nakolik jí v tomto dilematu babyboxy usnadňují rozhodování, nebo o tom, co by na to řeklo dítě samotné. Ovšem v okamžiku, kdy je matka rozhodnuta odložit své dítě, je pro ni babybox spásným řešením. Nemusí procházet žádnými administrativními úkony, nemusí snášet odsuzující pohledy spoluobčanů a co je nejdůležitější, nemusí se uchylovat k myšlenkám, které jsou pro život dítěte fatální. Miminko je ihned po uložení do boxu vyzvednuto (pokud je skutečně doba vyzvednutí do jedné minuty, jsou i diskuze o možnosti prochladnutí či přehřátí zcela zcestné), projde lékařskou prohlídkou, je mu přidělena identita a za pomoci předběžného rozhodnutí soudu může být ihned umístěno do nové rodiny. Stres pro miminko se limitně blíží nule, stres matky se minimalizuje. Je tu reálný předpoklad, že se sekundárně ušetří na zdravotní péči, sociální péči, soudnictví, vězeňství atd., neboť to jsou všechno instituce, se kterými by se mnohem pravděpodobněji zkřížil život tohoto človíčka, kdyby vyrůstal v nuzných poměrech či sociálně rozvrácené rodině. Je to systém, který funguje, systém, který pomáhá.
Bohužel, i zde se najdou (snad jen) jedinci, kteří na něm budou hledat chyby, nebo jej zcela odsuzovat. A co je zcela nepochopitelné, spousta z nich je z odborné veřejnosti - dětští lékař či ředitelé nemocnic. Většina námitek je ze dvou oblastí - právní ukotvení používání samotných babyboxů, a právně-etické problémy v právech dítěte. O první oblasti se dá říci, že je to jen honění vody. Úřady jako Hygienický ústav nebo Česká obchodní inspekce jasně vyloučili jakákoliv technická rizika.
Druhá oblast se může zdát problematičtější, přesto i zde musí vyhrát zdravý rozum. Třebaže mohou být porušována některá dílčí ustanovení Úmluvy o právech dítěte, například priorita zájmů dítěte a právo na úřední standardy péče a ochrany, právo dítěte na identitu včetně práva znát své rodiče a právo na jejich péči, žádné z těchto ustanovení nemůže být postaveno proti právu dítěte na život, které je zakotveno nejen v Úmluvě o právech dítěte, ale i v Ústavě České republiky. V tomto duchu se také vyjádřil jak Ústav státu a práva, tak vládní výbor pro práva dítěte.
V České republice tedy naštěstí zatím zdravý rozum (vyjímečně) vítězí. Snad je dobře, že babyboxy nejsou upraveny zákonem a regulovány nespočtem vyhlášek. Ve výsledku by jim to mohlo spíše uškodit. Nedívejme se na babyboxy jako na nástroj pro nezodpovědné matky, jako na snahu degradat dítě na pouhou věc. Jsou alternativou, která pomáhá zachraňovat lidské životy. Jsou podanou rukou těm, ke kterým by se jinak státní správa a společnost možná obrátily zády. Nezahrabávejme život dítěte pod haldu paragrafů a technických dat.
Dokoukal jsem rozhovor s Ludvíkem Hessem, a uvnitř mi bylo tak nějak dobře. Byl jsem rád, že lidé jako on existují, a že se snaží navzdory všem oponenům dělat správnou věc. Nabitý pozitivní energií a s úsměvem na rtech bojuje za svou pravdu. Ludvík Hess - veselý hrdina naší smutné doby.
