Jak leckterý řidič ví, první týden školního roku je vždy rizikový. Děti jsou po prázdninách rozdivočelé a přizpůsobit se školnímu režimu jim vždycky nějakou dobu trvá.
Defenzivní řidič jezdí kolem školních budov a hřišť vždy opatrně, ale v tom prvním školním týdnu obzvlášť. Jenže v následujících dnech to bude pro řidiče opravdu náročné. Děti se vrací do školy ne po dvouměsíčních, ale v některých případech i ročních prázdninách.
Nikdo s tím nemá zkušenosti a čas ukáže, jak dlouho budou děti potřebovat, aby se začaly chovat v silničním provozu alespoň tak jako před pandemií. Je jisté, že za tu dlouhou dobu děti ztratily více či méně ze svých dopravních návyků a týden jim nejspíš stačit nebude. Je na každém z nás, jak s tímto zcela novým fenoménem naložíme a jak mu budeme schopni přizpůsobit to naše dopravní chování. Ať budeme dělat cokoli, jsme vždy v materiální převaze.
Naše motorové vozidlo nám vždy poskytne ochranu našeho zdraví a života, pokud s ním srazíme dítě. Ten, kdo to skoro vždycky odnese zraněním či ztrátou života, je právě to dítě. No, ale my to také odneseme. Z hlavy nám takový malér nikdo a už asi nikdy nevygumuje a rozumnou odpověď na otázku soudce Pane řidiči, a to vám vážně nedošlo, že když se děti vrací do školy po roce, můžeme od nich čekat cokoli? budeme hledat obtížně. A tak u škol, hřišť, zastávek autobusů a tramvají a u podobných míst nohu z plynu, počítat s neukázněným dítětem a v těch nejrizikovějších momentech mít připravenou pravou nohu těsně nad pedálem brzdy.
Ať si každý večer můžeme říct, že je stále všechno v pořádku.
