Učitel autoškoly jako zajímavé povolání

Na první pohled paradoxní věc. Nicméně nedávná a ještě ne úplně skončená pandemie českému autoškolství velmi pomohla. 

Pár měsíců zavřené autoškoly v roce 2020 způsobily takový přetlak žáků, že si autoškoly mohly dovolit výrazně zvýšit školné. Jistě, z pohledu zájemce o řidičský průkaz to příjemné není, ale na druhou stranu před pandemií nejedna autoškola nabízela výcvik za cenu, za kterou ho prostě nemohla v předepsaném rozsahu poskytnout a to byl dlouhodobě nepřijatelný stav. Taková autoškola učila jen jízdy, a to ještě v silně ořezaném počtu. Průšvih nastal v okamžiku, kdy její žák u zkoušky náhodou prospěl a rozšířil již tak početné řady řidičů, kteří, mírně řečeno, nejsou úplně na špičkové úrovni.

Jistě, i po zdražení zůstanou podobné praktiky některým autoškolám vlastní. Těm zůstane jedno, že se jejich absolvent může po nedokonalém výcviku lehce zabít. Budou to zkoušet do té doby, než jim někdo sebere registraci. Pak autoškolu zavřou a půjdou třeba prodávat důchodcům hrnce.

Zvýšení školného pomohlo autoškolám jednak omladit park výcvikových vozidel, ale hlavně učinilo z profese učitele autoškoly po dlouhé době slušně placené povolání. A to je velmi pozitivní zpráva, neboť od dobře zaplaceného učitele lze požadovat odpovídající úroveň výuky a výcviku. Odráží se to na zvýšeném zájmu o kurzy učitelů, do kterých se zejména v poslední době nezřídka hlásí vysokoškoláci, někdy i vystudovaní učitelé z jiných typů škol. Řekl bych, že povolání učitele autoškoly je po pandemii na ekonomickém i společenském vzestupu. A to mně po těch 30 letech, co se přípravě budoucích učitelů autoškol věnuji, opravdu těší.