Nezpůsobí muslimská modlitebna ve Varech jen problémy?

Karlovarští občané nechtějí mít ve městě muslimskou modlitebnu a její budování, kamuflované za učebnu, vnímají jako podvod. U primátora nepochodili, a tak se obracejí na zastupitele. Pan primátor si kolem sebe tvoří zeď alibistických prohlášení ohledně předpisů stavebního úřadu. Tento jeho styl dobře zná památková asociace ASORKD a výrazně jsme se s ní setkali i v boji za záchranu Kyselky.

Ale zpět k problému s modlitebnou. Osobně velmi rozumím slovům, která řekl zastupitel Jiří Kotek k této věci, když se na něj občané také obrátili: „Po 11. září 2001 dostala vize multikulturního světa těžkou ránu, seděl jsem jak opařený u monitoru s hořícími mrakodrapy a uvědomil si, jak šílený rozvrat to světu obnažuje. Proto problém s modlitebnou ve Varech není možné vnímat pouze v kleci předpisů stavebního úřadu.“

Primátor Kulhánek by se měl zajímat o to, jaký problém mají dnes s muslimskou komunitou třeba ve Francii či Velké Británii. Nepřál bych karlovarským občanům, a nejen jim, aby se jednou kvůli těmto benevolentním postupům museli potýkat s problémy, které museli řešit třeba v Austrálii. Pan primátor by si měl vzít příklad v postupu vůči muslimům třeba z australského premiéra Kevina Rudda. Tento sociální demokrat se dokázal ve své zemi jednoznačně a bez obalu vyjádřit k nemístnému multikulturalismu směrem k australským muslimům už v roce 2009. Vše začalo jeho ostrou výzvou k omluvě muslimského duchovního, který se dal slyšet, že muži mají právo nutit své manželky k sexu a bít je.

„Sexuální násilí není v Austrálii povolené ani akceptovatelné za žádných okolností,“ reagoval Rudd na prohlášení Šamira Abú Hamzy. Islámský duchovní působí v mešitě v australském Melbourne a pochází z Libanonu.

„Požádal jsem islámského klerika, aby svá slova odvolal,“ dodal australský premiér. Hamza ve svém kázání nazvaném Klíč k úspěšnému manželství uvedl, že „muž má právo vyžadovat od své ženy sex, kdykoliv na něj dostane chuť“.

„Pokud ji muž požádá o sexuální vztah a ona třeba peče chleba v peci, musí všeho nechat, přijít a reagovat na požadavek svého manžela,“ citovaly klerikova slova noviny Daily Telegraph.

Ve svém kázání se dokonce posmíval australským zákonům, které podobné chování nepřipouštějí. „Je to neuvěřitelné. Jak může muž znásilnit svou ženu?“ vznesl otázku islámský duchovní.

Hamza dále uvedl, že islámské právo v krajním případě dovoluje mužům bít své ženy, nesmějí jim však způsobit zranění ani krvácení.

Běžné modřiny zřejmě nevadí! Bude se z připravované modlitebny také šířit toto muslimské právo? Vyřeší to primátor Kulhánek zase nějakou alibistickou schovávačkou za předpisy?

Islámský duchovní Hamza se také stal známý tím, že vyzval arcibiskupa v Sydney, kardinála George Pella k veřejné debatě o tom, zda je islám násilnějším náboženstvím než křesťanství.

To zřejmě byla pro australského premiéra poslední kapka a obrátil se k australským muslimům a vyzval ty z nich, kteří chtějí žít podle islámského práva Sharia, aby opustili Austrálii. Rudd na adresu muslimů dále prohlásil: „Přistěhovalci, ne Australané, se musí přizpůsobit. Přijměte to, nebo odejděte.“

Velký problém vidím v tom, že my jsme v celku ochotni jinou kulturu sdílet a vítat imigranty, ale muslimové nejsou ochotni naše země a naši kulturu respektovat. Z toho pohledu nevidím žádný důvod, proč brát islám jako relevantní náboženství, na které se má vztahovat svoboda vyznání. Dřív či později si budou muset politici u nás, ale i v EU odpovědět na otázku, zda chtějí ubránit onu svobodnou demokratickou a multikulturní Evropu, nebo jsme ochotni se jí vzdát. Tolerantnost vůči všem kulturám a vyznáním je možná jen tehdy, pokud uznávají náš právní řád a naučí se alespoň základům našeho jazyka. Zkušenost z mnoha evropských zemí ukazuje, že muslimové se do hostitelských zemí neintegrují. Rozhodně bych nechtěl, abychom zde dopadli jako v Anglii, kde vyškrtli z učebních osnov zmínku o holocaustu, prý aby to neuráželo britské občany muslimské víry. Taky bychom časem mohli zrušit třeba vánoční svátky, abychom muslimy nedráždili.

Na závěr doporučuji si přečíst článek Pascala Brucknera z časopisu revue PROSTOR s názvem Od kritického myšlení k masochismu. Najdete jej zde: http://www.revueprostor.cz/index2.php?menu=archiv&aid=1256&vid=80