Otloukánek Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Proč ten "Úřad pro ochranu hospodářské soutěže" nezajistí ceny jako v Německu?  A proč řetězce neposlouchají ministry?   

Opakovaně se probírá otázka, proč jsou u nás ceny vyšší než v Německu. Nejen v poměru k příjmům, ale dokonce i absolutně.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v tom jistě není nevinně. Do očí bijící byl jeho souhlas se spojením velkopekáren PENAM a Odkolek (Hádejte, do jakého holdingu patří?)    

Podnikání základem prosperity

Jednu pekárnu jsem znal. Založili ji v gründerské době 90. let dva manželské páry. prosperovala, měl několik rozvozových linek a o její koláče se lidé rvali, i když byly dražší. Když to převzala další generace, přišel tlak od velkopekáren a řetězců. Zaprvé lidé nebyli ochotní připlácet si za kvalitnější a zdravější pečivo. Zadruhé dnes nabízejí i řetězce zdánlivě kvalitnější a rozmanité pečivo. Sice je rozpékané a druhý den už není příliš k jídlu. ale je o mnoho levnější a lidé si ho mohou koupit při velkém nákupu. Nemusejí chodit extra do pekařství. Menší pekárna musí nasadit vyšší ceny a ty se neuchytí. Snad v Praze, ale na příkladu nedávno krachující "O Deer Bakery", že ani tam není vždy lehké vyšší ceny udržet. 

Současně s poklesem marže nastaly problémy se zaměstnanci. Pekárna vyžaduje noční provoz. Do toho se nikomu moc nechce. je přece jednodušší pracovat 09:00 - 16:30, mít šest týdnů dovolené a vyšší plat. Majitelé museli často vzít účetní a řidiče a nastoupit do výroby sami. Pekárnu nakonec prodali řetězci Hruška.  

Podobné to je u řezníků, sedláků a malých podniků. Je to nejisté, musíte vynaložit mnohem úsilí, riskujete, že zapomenete na nějaký předpis (a že jich v České republice je!!). Každý z nás zná úspěšné a bohaté podnikatele, ale už nevidíme, že za každým z nich stojí dva další, kteří podnikali nějakou dobu, šlo jim to, ale z nějakých důvodů skončili. A za těmito třemi stojí dalších pět, kteří to zkusili a neuspěli. Základem naší efektivity je soutěž a soutěž má mnoho poražených. To je základní rozdíl mezi zaměstnancem a podnikatelem. Dokud nebudou mít tito nositelé prosperity odpovídající systémové, finanční a sociální postavení a budeme stále zdůrazňovat, jak důležitý je hasič, soudce nebo chirurg, nikdy Německo nedoženeme.     

Trh práce 

Samostatnou tragédií je trh práce. Je s podivem, jak málo ti renomovaní ekonomové zmiňují problém, že nezaměstnaných je méně než volných pracovních míst. Taková ekonomika nemůže fungovat. Vietnamci prodávají, Ukrajinci pracují na stavbách a Češi sedí v cukrárně. Běžte se podívat do kteréhokoli městečka v pohraničí. Rodičovská je příliš dlouhá, platy ve veřejné sféře jsou příliš vysoké, sociální siť příliš rozdavačná, sídliště plná vyházeného jídla.

...

Vůbec není podstatné, jestli hrubý domácí produkt meziročně stoupne o 2%, nebo klesne o 1,5%. V životě a kariéře každého z nás se odehrávají daleko větší změny. Dlouhodobý trend je mírná růst a malých výkyvů si nemusíme všímat. Ať se tím trápí dobře placení ekonomové v bankách a na ministerstvech. Pro prosperitu každého z nás je klíčové, aby prosperoval business.