Opomíjené světové nehmotné dědictví

Modrotisk, loutkoherectví, masopustní průvod ... to je naše nehmotné dědictví, které stojí za to chránit záštitou UNESCO? Nenechte se vysmát! A co třeba kvargle?

Není asi příliš známo, že bydlím v Hlubokých Mašlůvkách, přesněji řečeno v místní osadě Mokrá Příslop v třetím výměnku za příčnou cestou. Člověk by řekl, odlehlá končina, co ti můžou vědět? Ale pozor, sousedčina dcera vyrazila jako au pair do Ameriky, Tam se osvědčila zejména u mužské části zaměstnavatelského týmu. Postupně přebírala další a další úkoly. Nakonec si přisvojila nejen úkoly chůvy, pradleny a uklízečky, až se ujala i role manželky. S takovými schopnostmi už pro ni bylo jen hračkou dostat se na generální sekretariát UNESCO, kde pracoval i její zaměstnavatel.

Když odešla ve 49 letech do penze, vrátila se do rodných Mašlůvek. Bývala by si koupila nějaký statek s polnostmi, kdyby už všechny pozemky v katastru nepatřily Babišovi. Takhle na ni zbyl jen zchátralý zámeček po markrabatech z Donína. Na jeho rekonstrukci do původního stavu musela obětovat většinu ze svého měsíčního důchodu ve výši 9000 amerických dolarů. Při tom všem ještě stihla učinit mnohá dobrodiní. Každému sousedovi třeba dala zdarma výpravnou publikaci o světovém kulturním dědictví.

Tak jsem se ve svitu petrolejky dověděl, jaké nehmotné dědictví uznalo UNESCO v naší zemi. To byste nevěřili:

Nehmotným dědictvím je třeba modrotisk. My jsme ale už ve výtvarce ve třetí třídě vyráběli razítko z brambory, namáčeli do (modrého) inkoustu a obtiskovali na plátěný hadřík. .

Patří tam i loutkoherectví. Samozřejmě i já vždycky  smeknu klobouk, když v Chlumci nad Cidlinou míjím pomník Václava Klicpery Kopeckého, ale upřímně řečeno Japonci mají loutkařinu na mnohem vyšší úrovni.

UNESCO uznalo i masopust. Ale ten přece mají v každé křesťanské zemi a mně připadá v Brazílii nebo na Jamajce mnohem více sexy než ten náš s medvědem a přiopilými chlapy!  

Zkrátka je to podobné, jako když se chlubíme olomouckými tvarůžky (nejen že je vynalezli hanáčtí Němci, ale dělají se na stovkách míst, kde je mléčný skot). Nebo když se rozplýváme nad becherovkou: Nejen že ji namíchal karlsbadský lékárník Johann Becher, ale bylinných likérů se po světe vyrábějí tisíce druhů!  

Přitom máme obyčeje, které jsou ve světě zcela unikátní. Na co vzpomínají Američané poté, co nějaký čas žili u nás? Na svíčkovou, na písmeno "ř". A na pomlázku. S jakým přídechem závisti popisují na youtube svým krajanům, že Češi mohou jeden v roce vyplatit pomlázkou kteroukoli ženu a nejen že za to nejsou zatknuti, ale naopak jsou odměněni slivovicí nebo (zpravidla slepičím) vajíčkem, Taková je to westernizovaná země a takový zvyk!? .  

Navíc je to zvyk prospěšný i pro mezilidské vztahy. V době všeobecné feminizace a potlačování mužské dominance už se dostáváme skoro do ohrožení mužské role samotné. A co ji může posílit více než pomlázka. Negativní důsledky tento zvyk nemá žádné. Ještě jsem se nesetkal se českou ženou, které by pomlázka ublížila!

Pomlázka by měla být nejen uznána jako nehmotné dědictví, ale rozšířena do dalších zemí rozhodnutím Evropské unie. I u nás by se měla vrátit do měst a rozšířit nad rámec Velikonočního pondělí na další svátky. Třeba ve Svátek práce by se vyplácely ženy pracující, na Den matek matky, na svatého Václava české vlastenky (vyjmuty by byly ženy z národnostních menšin, Slovenky, Vietnamky, Ukrajinky apod. ...) a na Vše svaté by se dostaly na řadu ženy důchodového věku..

Ostatně já sám znám (samozřejmě ne osobně od nás z Mašlůvek, ale jen z doslechu nebo ze sdělovacích prostředků) celou řadu žen, které by si zasloužily seřezat každý týden!