Ekonomika nedostatku aneb mýtus o solidaritě

Iluzionistický článek Jan Hamáčka "Porazit pravicový virus" v MF DNES z 23.03.2021 mě podnítil, abych uvedl na pravou míru chybná tvrzení v něm uvedená. Návrhy sociální demokracie nás totiž všechny mohou příjit pěkně draho!

Hamáček tvrdí, že české zdravotnictví nezkolabovalo a tisíce lidí navíc nezemřely jen proto, protože nemocnice nebyly zprivatizovány. Zaprvé v počtu zemřelých na milion obyvatel (2355) jsme hned za Gibraltarem druzí na světě, daleko před vysmívanou Itálií (1.753).

Zadruhé, neříkej hop, dokud nepřeskočíš! Pandemie ještě neskončila a ještě jsme nespočetli "vedlejší úmrtí z jiných příčin" způsobená odloženým ošetřením. Takže žádná sláva. Rezervy zdravotních pojišťoven jsou vyčerpané a státní dluh obrovsky narostl. Péče o zdraví je drahá a to nelze žádným zázrakem změnit. Lze jen apelovat na zdravý způsob života (jsme jedním z nejtlustších národů na světě) a regulovat poptávku penězi, tedy tím nenáviděným poplatkem. Vždyť když zahltíme lékaře administrativou jako jedinou cestou jak regulovat náklady, budou z nich stále více úředníci a stále méně lékaři. To si raději připlatím stovku za půlhodinu návštěvy a půjdu tam, jen když budu potřebovat.  

Hamáček dále silným státem argumentuje  jako "ochráncem pracovních míst"! Ale pracovní místa tu nejsou od toho, abychom je chránili, nýbrž proto, aby vytvářela nějaký produkt. Pracovní místa v bezperspektivních továrnách musejí zanikat a nová vznikat. Kolik těch míst, která jsme rok a půl dotovali, má skutečně smysl? Nevíme. Ano, řeknete mi, nezachránili jsme uměle České aerolinie, zatímco Německo dalo peníze Lufthanse, ale udělalo to Německo správně?

Propuštění z práce mají dávky a pracovní místa na trhu práce stále existují. A připadají-li Vám ty dávky nízké, tak vězte, že to je proto, že je nízký produkt těch, kdo pracují. Žádný jiný zdroj než práci nás všech stát nemá. Pracovní místa pro nás, starší, pravda, už moc nejsou, ale to víme od svých dvaceti let a měli jsme si vytvořit rezervy. Ten, komu je dnes šedesát, strávil většinu pracovního života ve svobodné společnosti a nikdo mu nebránil dělat, co chce.

Hamáček chce silné školství. To, co předvádí stát ve školství je naprosté zoufalství. Každý z nás, kdo někdy dělal nějaký test v soukromém vzdělávání, ví, že je úplně jednoduché dát testovaným tablet, spusti program, obklíčit sál kamerami proti opisování, odebrat jim mobily a dát testovaným přístup heslem na hodinu a takto lze udělat i maturitní nebo jakoukoli jinou zkoušku. Podívejte se na státní online programy a zkušební aplikace, jak fungují! Jediné, co náš silný stát dokázal, bylo zrušení maturity z matematiky a z rodného (!) jazyka. To neudělali ani nacisté!

Hamáček chce dostupné nájemní byty, tedy přijatelné nájemné. Berlín zavedl strop na nájemné a k čemu to vede? Klesá zájem byty pronajímat (protože se to nevyplatí), tedy klesá zájem byty vlastnit, a proto i byty stavět. Klesne tedy nabídka bydlení a to povede opět k jeho zdražení. Nic na tom nemění fakt, že Berlín může dotovat nájemné stále více, celkově to bude drahé a bude to pokračovat tak dlouho, až Berlín nebude mít z čeho platit. Bude snad byty stavět stát sám ve své režii? Umíte si to představit?

Hamáček chce, abychom nebyli montovnou s levnou pracovní silou, ale k tomu určitě nevede cesta zdražováním pracovní síly. Naopak musí být podpořeno inovativní i veškeré živnostenské podnikání a to samo přinese vyšší mzdy. Proč by ale dnes měl Start Up podnikat právě u nás? Tady se daňové zákony mění co pět měsíců a platí třeba jen jeden rok! To je pro každého podnikatele horor.

Sociální demokraté chtějí sektorové daně a vyšší zdanění bohatých. Sektorová daň je blbá v tom, že vytváří různé podmínky pro různá odvětví podle libovůle finanční správy, daleko horší je ale vyvolávání iluze, že vše lze zachránit vysokým zdaněním bohatých. Prosím, zvyšme daň z příjmu a majetku, zaveďme progresívnější zdanění, ale buďme si vědomi toho, že hrubý domácí produkt naší země je 5.600 miliard. Z toho tři čtvrtiny jdou na spotřebu domácností a obnovu strojů a zařízení, tj. 4.200 miliard, dalších 1000 miliard spotřebuje veřejný sektor. I při nulové korupci a třeba zrušení senátu ( legrační 1 miliarda Kč ročně oproti 450 miliardám na starobní důchody) - prostě není kde brát!

Hamáček argumentuje tím, že v USA rozdali každému 1400 dolarů. Chvályhodné je, že to prostě dali každému bez typicky českých šílených byrokratických postupů a tím způsobeným časovým odkladem o měsíce. Pro důkaz o naší byrorkacii nemusíme chodit daleko. Lázeňské vouchery byly vyhlášené v červnu 2020 a některé platby z podzimu 2020  ještě dnes nejsou uhrazeny. Mnohé lázně účast v programu odmítly, protože se jim pro rizika s ní spojená a byrokratickou náročnost vůbec nevyplatí. Ale i ty USA jsou předlužené až po krk!!

Neholedbejme se pokrytecky solidaritou. Copak zdravotníci odmítají mimořádní prémie s poukazem na to, že mnozí jiní nemají ani práci, ani mzdu, ani příplatky za přesčas? Copak důchodci, kterým se reálně v životě restrikcemi mnoho nezměnilo, vracejí těch 5.000,- Kč, aby se mohlo koupit více vakcín nebo snížit vládní dluh? Ne. Základem prosperity je, když každý začne s hledáním pomocné ruky nejdříve na konci svého ramene.

Jak je to s vakcínami, vidíme také. Víte, že vakcína Astra Zeneca je pětkrát levnější než Pfizer Biontech a devětkrát levnější než Moderna? Jak se asi Astře vyplatí vyrábět za "dohodnuté unijní ceny"? Víte, že bych si na místě výrobce vakcín rozmyslel je vyrábět? Je to náročný proces s mnoha riziky a hrozí, že buď prodělám a ponesu desítky let právní a finanční následky svého výrobku nebo vydělám a budu za lichváře, který zneužil situace. 

Jak dopadl nákup a distribuce roušek prostřednictvím "silného státu", jsme viděli také. To by zvládl každý řetězec typu Kaufland lépe než vláda. 

Stát je jistě nezbytný, ale jen v těch záležitostech, které mu přísluší - policie, soudnictví, sociální péče, armáda, dopravní síť a antimonopolní regulace. Kdyby ale stát dostal na starosti distribuci toaletního papíru, do týdne si nemáme čím ...