Vytaženo z archivu, vytrženo z kontextu (fotoblog)

Další z mých sběrných mnohotématických fotoblogů, kde i psané slovo má svůj prostor a doprovází čtenáře od snímku k snímku. Jakákoliv souvislost mezi fotografiemi vyloučena.

Fotografická plodnost předmaturitních dnů je v pr... pryč. Důvodů je mnoho: dočasná absence fotoaparátu, příliš častá přítomnost mého já v zaměstnání, hlava plná problémů (průšvihů), v neposlední řadě - počasí. V pořadu ČT s názvem Panorama pozoruji touženou mlhu - je všude jinde, jen ne tady. Nezbývá mi proto, než doplnit několik málo snímků, které i přes tyto nepřízně v poslední době vznikly, fotografiemi ze svého archivu. Budu doufat, že se na mém blogu někdy v minulosti již neobjevili. Lecgou ...

Ten den mě zaujala viditelnost. Nevím jestli bych uvěřil, kdyby mi někdo vyprávěl, že zcela jasně viděl zpoza Chrudimi vršky Krkonoš. A právě nedaleko této vyhlídky, u malého zbytku hradní zříceniny Rabštejn, těsně před západem slunce, vznikly tyto dvě Přírodní siluetky. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale to nebe se mi doslova snažilo stát modelem. To se často nestává.

Ačkoliv je mezi mnou a naší paní sousedkou už delší dobu vykopána válečná sekera a kromě slušného pozdravu se celkem obstojně ignorujeme, jedno musím uznat: Její zahrádka v zadní části našeho dvorku je úžasná - altánek obrůstá malinký vinohrad, na záhonku jsou okurky, papriky, rajčata, salát, po okrajích rostou jahody. Za starou zdí, tam kam nikdy nesvítí sluníčko, se rozpíná kapradí. Orchideje v levé části vypadají až nebezpečně, jakoby masožravě. Na této archviní fotografii je zimní lístek té Růže, která na podzim zapomněla usnout.

Jsou snad všude. Jezdím a vidím je nalevo, napravo, před sebou, za mnou. Slunečnice! Sklonili se natolik, že se už nenarovnají. Ale toto Pole jsem vyfotil ještě když byly v plné síle. Neúnavně tam stály v pozoru a každý den se neviditelně otáčely za sluncem.

To místo, tam Nad Býští, na cestě ze školy, mi bude chybět. Odtamtud jsem měl polabskou nížinu jak na dlani. Kunětická hora se z té dálky zdála být malým kopečkem. A jak jsem tam tak stál a díval se, projížděli kolem mě další spolužáci vracející se domů. Někdo zatroubil, někdo zamával. Jednou mi dokonce přišla sms-ka: "Zase rozjímáš?"

Jedna archviní melancholie. Jako by tam ta lavička čekala na Podzim. Na ten můj.

Naše půda, to je ateliér, který skýtá nekonečné množství fotografických možností, spoustu zajímavého světla světla, nápadů. K první, z těchto dvou tématických fotografií (Svoboda Hospoda), se váže báseň. Tuším, že to byl můj první rýmující se prvek, který se dostal do jistého sborníku a vyšel v tištěné podobě:

Kam zmizel?
Krám starý,
dávný obraz.
Pod kterým seděli jsme v hospodě.
Kam ztratil se?
Ten šenk,
kde snili jsme o svobodě.
Kolikrát i nadoraz.

Mimochodem, ráno jsem dostal zajímavou zprávu od svého kamaráda. Mluví se v ní o návratu z hospody: "Včera jsem přišel domů až dnes."

Možná jsem tu už někdy zmínil svou zálibu v sakrálních stavbách. Dýchá tam tajemno. A historie. Možná i pár otázek. Ještě jsem se je (to tajemno, tu historii, i ty otázky) ale nenaučil fotit. Tak zatím jen tyto Sakrální linie.

Často přemýšlím nad názvem fotografie. Mám rád takové názvy, které s fotografií souvisí, ale její obsah ne úplně vyzradí. Stává se dokonce, že jsem při výběru názvu něčím ovlivněn. A to platí právě u tohoto obrázku. Poznáte co můj výběr ovlivnilo? Fotka má jméno: "Štefan"

Cesta k Semínskému akvaduktu byla složitá. Přišli jsme k němu ze špatné strany. Nakonec jsme našli polorozpadlou lávku, která nám (s notnou dávkou odvahy) dovolila přejít. Stejně je to zajímavé, postavit most pro vodu nad vodou. Taková křižovatka.

A jsme zpět u Rabštejna. Před cestou zpět se nad námi rozsvítily Barvy. Poslední dobou často přemýšlím nad tím, jaké člověk musí mít štěstí k zachycení hezkého západu, popřípadě východu, slunce. Každý den je západ jiný. Z každého místa je jiný. A v tom to je - být ve správné chvíli na správném místě, jako v životě.

Na poslední fotografii vyměním slunce za měsíc. Ačkoliv ne úplně. K jeho nedávnému Zatmění by vlastně nebýt ho, slunce a země, nedošlo. Zajímavé propojení ... hezký večer.