Hřbitov starých vlaků (fotoblog)

aneb Když jdou vlaky spát - navždy. Téměř 30 fotografií z místa, kde vlaky čekají na své sešrotování. Tak trochu nostalgie, urbex, opuštěná místa, ale i zakázané ovoce...

Ne, není to hezký fotoblog, nejsou to hezké obrázky. A není to ani pěkné místo, nelíbilo se mi tam. Ale často jsem jel kolem, díval se na ty opuštěné vlaky a mockrát si říkal, že bych se tam jednou chtěl podívat. Alespoň jednou...

Jsem milovníkem vlaků, to je bez debat. Milovníkem rychlíků, moderních strojů, luxusních expresů, ale daleko víc starých mašin, vagonů, motoráčků, ve kterých jsem se nacestoval tisíce kilometrů a spousty hodin, které mě zkrátka dovezly za mnohým dobrodružstvím.

A teď už vím, kde skončily ty legendární koženkové sedačky - tady, v propadlišti železničních dějin... 

Nebudu se zde rozepisovat o místu, kde se tento hřbitov nachází, ono to snad ani není tak těžké zjistit, vygůglit, najít, patrně to zazní v komentářích. Nebudu tu ani zmiňovat, zda se do areálu oficiálně může, či nikoliv, a jakým stylem jsem se tam dostal já ... snad jen: Ne, nikoho jsem neuplácel, ale krabičku velbloudů jsem v kapse připravené měl, co kdyby bylo potřeba malé přívětivé gesto...

Opouštíme dvě osobní soupravy odstavené hned na kraji pozemku, přijde mi to, že tam jsou odstavené schválně, aby si podobní zvědavci, jako jsem já, přišli na své. Hlouběji do areálu už se patrně vydávají jen ti, kterým to nestačí. A mně to nestačilo...

I tyto čtyři uříznuté kabiny "Hrbatek" (pokud se v přezdívce lokomotiv mýlím, nechť mě kdokoliv v komentáři opraví) jsou v areálu již delší čas, což jsem si ověřil na satelitní mapě...

Trochu mě zamrzelo, že jsem si tam nemohl prolézt svůj oblíbený "Šukafon", rozumněj - motorový vůz řady 810, žádný tam totiž nebyl. Jak se teď doslýchám, pomalu tyto vozy, v kterých jsem strávil nemálo času, opouštějí naše železniční cesty a na nich je nahrazují stroje nové. Ano, o to je větší šance, že na ně narazím na tomto hřbitově, avšak nerad...

... o to víc jsem byl překvapen, když jsem tam narazil a dostal se dovnitř tohoto vozu, na který jsem během svých cest po kolejích nikdy nenarazil. Posadit se na jedno z těchto sedadel s tímto výhledem a projet si ty nejhezčí trasy (namátkou: Choceň - Oustí, Hanušovice - Ramzová, Třebová - Zábřeh, myslím tím to údolí přes Hoštejn), to musí být ten nejhezčí biograf na celém světě!

Dám tomu třeba rok, dva, až se tam ty vlaky opět vymění a zajedu si tam ještě jednou. Přál bych si navštívit starý lůžkový či lehátkový vůz, takovým jsem kdysi cestoval tři dny k moři. Jeden lůžkový vůz tam byl, ale nebylo možné se do něj dostat. Některé vozy jsou uzamčené...

Dovolím si jeden odstaveček o technice: Možná si někteří čtenáři pamatují mé poměrně úspěšné fotoblogy, které jsem pořizoval poctivě zrcadlovým fotoaparátem, ovšem tehdy ještě nebyla jiná možnost. Dnes už se fotky z chytrých telefonů přiblížily ke kvalitě fotografií z fotoaparátů natolik, že sebou zrcadlovku většinou už netahám. Ano, přiznávám se - na vině je i moje lenost. Všechny dnešní fotografie jsem pořídil telefonem Xiaomi Redmi note 8 PRO, základně poté upravil v PC v programu Zoner.

A to je celé, milý čtenáři, doufám, že se ti reportáž mé návštěvy tohoto nezvyklého místa líbila, popřípadě budu rád, když mi napíšeš do komentářů, co se ti líbilo nejvíc, či naopak vůbec, rád zodpovím i případné dotazy, když to tedy bude v mých silách. Děkuji za návštěvu mého blogu, ahoj...