Reklamace

Říkali mi: "Nechoď tam, neuspěješ." Ale já se oholil, učísnul na patičku, voháknul si nedělní autfit, a vyrazil do reklamačního oddělení obchodního domu TESCO!

Kdybych si u tohoto článku přál alespoň karmu 10, musel bych napsat, že se mi ta paní u reklamačního pultíku nejprve vysmála do ksichtu a poté mě nazvala bláznem, který si naivně přišel pro údajně chybějící náplň v před dvěma dny zakoupeném osvěžovači vzduchu Brýs van tač.

Kdybych tu chtěl mít karmu 20, musel bych připsat, že jsem se svého práva zákazníka nehodlal jen tak vzdát a naopak jsem se ho začal ještě horlivěji domáhat a to natolik zvýšeným hlasem, že byl slyšet až v druhém patře u rybiček, které strachy vyskákaly z akvária zákazníkům přímo do košíků. (Ti je potom u pokladen odmítali zaplatit, ale to jen taková poznámka na okraj.)

Kdybych chtěl mít karmu 30, musel bych pokračovat tím, že jsem k onomu silnému slovnímu projevu po chvilce přidal, za pomoci rukou i nohou, mimoverbální gestikulaci, a to v takové míře, že se ke mně přidalo pár blondýnek, domnívajících se, že začala hodina ejrobiku.

Kdybych chtěl mít karmu 40, musel bych doplnit, že jsem onu nevrlou ženštinu, která mi stále odmítala vydat můj nový Brýs van tač, častoval tak originálními slovy, že maminky v oddělení hraček začaly svým ratolestem zacpávat uši a důchodci se při panickém útěku z oddělení slev domohli otevření obou nouzových východů.

Kdybych chtěl mít karmu 50, zakončil bych svůj reklamační příběh tím, že mě z obchodního domu museli za asistence zásahové jednotky a deseti těžkooděnců, vynést dva příslušníci ochranky, pěkně každý na jedné straně, tak jako ve filmu vynášeli Švejka z blázince.

Bohužel to bylo úplně jinak. Paní prodavačka mě ochotně vyslechla, ihned mi přinesla nový výrobek, jehož úplnost ještě překontrolovala. Poté mi potvrdila účtenku, kdyby mě náhodou chtěli lustrovat ti dva, co mě před chvílí vynášeli, omluvila se, popřála mi hezký den a já mohl spokojeně odejít.

Prostě nuda a karma žádná.