"Pane, pane! Budeme slavný?"

aneb Obyčejný fotočlánek o neobyčejném chování obyčejných lidí - počtvrté. Z Konárovic ...

Jsou to ty chvíle, kdy mě reakce lidí kolem dojme, pobaví, nebo nadchne. Třem předpubescentům, koupajícím se v nádrži vedle Konárovického zámku, se to povedlo.

Už jsem mířil zpět k autu. Od nádrže jsem pořizoval poslední fotografie zámku. Komponoval jsem nejprve mimo koupající se, ve vodě skotačící děti ...

Aprát jsem měl už v brašně a otáčel se směrem k odchodu, když na mě jeden z týnejdžrů zavolal:

- "Pane, proč to tu fotíte?!"

- "Pane, proč nás fotíte?!"

- "Pane, kam nás to fotíte?!"

- "Pane, pane, budeme slavný?!"

Vytáhl jsem tedy foťák z brašny a pokračoval ve fotografování. Zámek. Nádrž. Děti - slavné děti.

Děti své otázky opakovaly stále dokola. A z toho volání byla slyšet radost. Byl jsem něco, co spestřilo jejich prázdninový každoden:

- "Haló, pane, proč to tu fotíte?!"

- "Pane, budeme slavný?!"

Neodpovídal jsem. Jen jsem se jim usmíval vstříc a nechal je ptát se stále dokola. Smály se na celou nádrž a střídaly se ve veselém vyvolávání otázek:

- "Pane, haló, kde najdeme ty fotky?!"

- "Pane, proč nás fotíte?!"

- "Haló, pane, budeme slavný?!"

Své otázky na mě volaly tak dlouho, dokud jsem se jim neztratil za rohem, kde jsem nasedl do auta a odjel.

- "Pane, proč to tu fotíte?!"

- "Pane, kde se na ty fotky můžem kouknout?!"

Možná tam jsou pořád a stále se předhánějí ve vřískání:

- "Haló, pane, budeme slavný?!"

- "Pane, proč nás fotíte?!"

- "Pane, kam nás fotíte?!"

- "Pane, kde ty fotky budou?!"

- "Kde se na ně můžeme podívat?!"

- "Pane, pane! Budeme slavný?"

Neodpovídal jsem. Neměl jsem totiž v úmyslu ty fotografie kdekoliv prezentovat.
Až doma, pozdě večer, jsem se usmyslil ... a odpověděl:

- 'Ano, budete slavný.'

(V rámci možností.)

A proto vznikl tento fotočlánek.
Aby byly slavné.
Jsou slavné.
Slavné děti.