aneb Obyčejný fotočlánek o neobyčejném chování obyčejných lidí - počtvrté. Z Konárovic ...
Jsou to ty chvíle, kdy mě reakce lidí kolem dojme, pobaví, nebo nadchne. Třem předpubescentům, koupajícím se v nádrži vedle Konárovického zámku, se to povedlo.
Už jsem mířil zpět k autu. Od nádrže jsem pořizoval poslední fotografie zámku. Komponoval jsem nejprve mimo koupající se, ve vodě skotačící děti ...
Aprát jsem měl už v brašně a otáčel se směrem k odchodu, když na mě jeden z týnejdžrů zavolal:
- "Pane, proč to tu fotíte?!"
- "Pane, proč nás fotíte?!"
- "Pane, kam nás to fotíte?!"
- "Pane, pane, budeme slavný?!"
Vytáhl jsem tedy foťák z brašny a pokračoval ve fotografování. Zámek. Nádrž. Děti - slavné děti.
Děti své otázky opakovaly stále dokola. A z toho volání byla slyšet radost. Byl jsem něco, co spestřilo jejich prázdninový každoden:
- "Haló, pane, proč to tu fotíte?!"
- "Pane, budeme slavný?!"
Neodpovídal jsem. Jen jsem se jim usmíval vstříc a nechal je ptát se stále dokola. Smály se na celou nádrž a střídaly se ve veselém vyvolávání otázek:
- "Pane, haló, kde najdeme ty fotky?!"
- "Pane, proč nás fotíte?!"
- "Haló, pane, budeme slavný?!"
Své otázky na mě volaly tak dlouho, dokud jsem se jim neztratil za rohem, kde jsem nasedl do auta a odjel.
- "Pane, proč to tu fotíte?!"
- "Pane, kde se na ty fotky můžem kouknout?!"
Možná tam jsou pořád a stále se předhánějí ve vřískání:
- "Haló, pane, budeme slavný?!"
- "Pane, proč nás fotíte?!"
- "Pane, kam nás fotíte?!"
- "Pane, kde ty fotky budou?!"
- "Kde se na ně můžeme podívat?!"
- "Pane, pane! Budeme slavný?"
Neodpovídal jsem. Neměl jsem totiž v úmyslu ty fotografie kdekoliv prezentovat.
Až doma, pozdě večer, jsem se usmyslil ... a odpověděl:
- 'Ano, budete slavný.'
(V rámci možností.)
A proto vznikl tento fotočlánek.
Aby byly slavné.
Jsou slavné.
Slavné děti.
