Mé bohatství - mí Psí Vojáci

Už ji mám. Držím ji v rukách. Tak trochu se mi klepou. Opatrně ji vyndávám z obalu a prohlížím si nejprve nápisy na etiketě a poté i samotné drážky. Vkládám ji do gramofonu ... pod jehlu.

Byl podzim. Rok 1994. Mně táhlo na plnoletost. Přišla k nám domů, políbila mě a řekla: "Večer jdu ke Žluťákovi." Proč mi to říká? Ke Žluťákovi chodíme často, spolu. "Jdeme s holkama na koncert. Dámská jízda." Aha, takhle to je. "Na Psí Vojáky." Neznám. "Filipa miluju." Koho? "Teda ... milovala jsem." No proto.

Poté, co jsem si vydobil své místo v partě holek na pátečním koncertě pro mě neznámého seskupení Psí Vojáci, poslechl jsem si první skladby této formace na magnetofonové pásce (ve velmi špatné kvalitě). Nepochopil jsem ani jeden tón.

V rockovém klubu Žlutý pes bylo narváno. Nedýchatelno. Hodinu jsem čekal na začátek koncertu vmáčknutý na místo s perfektním výhledem na piáno. Filip s ostatními dorazili na pódium. Začali hrát. Mně spadla brada.

Druhý den jsem po všech "music-shopech" (přeplněných nosičemi Gotta, Vondráčkové a Michala Davida) ve městě sháněl něco od Psích Vojáků. Bylo mi jedno co. Alespoň něco! Nakonec jsem v zapadlém obchůdku v nádražní hale sehnal originální kazetu s názvem Brutální lyrika.

Taková byla má cesta k Psím Vojákům.

Je podzim. Rok 2010. Já jsem si do své sbírky po několikaletém shánění konečně dokoupil poslední chybějící raritní kousek - gramofonovou single desku Rock debut  6 - P.V.O.  (vydala firma Panton v roce 1989, původní cena 16,- Kčs, cena dnes: raději ne, to byste mě mohli mít za blázna)

Když je moon v Utahu
chytáme se za hlavu
zalitý v olovu
únavou na hubu
Pocity jak žiletky
žiletky mý baletky
a v pustým dni
pustý bradavky
Jedeme ve vlaku
a v podstatě furt
s peklem a andělem
než se nadějem
Žiletky na těle
žiletky v těle
žiletky ve vlasech
žiletky a jeden steh

(Filip Topol, Psí Vojáci)