Zase se mi blíží cesta do Izraele, tak se potřebuji trochu naladit. Co třeba židovské město v Třebíči? Tou jsme vždycky jen projížděli cestou na Vysočinu. Dnes jsem poznala, jaká je to škoda!
Parkujeme na náměstí, kde se v neděli parkuje zdarma. Nelze přehlédnout vykukující věž s obřím ciferníkem a nápisem "Navštivte věž". A tak ji jdeme navštívit.
Šlapeme po točitém schodišti a v horní části míjíme obří zvony. Hrozně mě láká, na ně zazvonit. V pokladně nám nabízí prázdninovou vstupenku, kdy za 180 Kč koupíte vtup na věž, do synagogy, domu Seligmanna Bauera a do baziliky. No nekup to :) Miluju prázdniny! :)
Z vršku věže je krásný pohled na nevelké město. Škoda, že řeka Jihlava není v zástavbě vůbec vidět. Jinak se to pod námi střechami jen červená, což mám moc ráda. Jen v okrajových částech se snaží fotku kazit sídliště.
Do židovského města se dostáváme přes most. Je to vůbec jediná židovská památka pod ochranou UNESCO mimo území Izraele. Tak jsem na něj moc zvědavá. Čítá kolem 120 domů do kterých se v jednu historickou chvíli muselo vměstnat kolem 1500 lidí. Chybí zahrady, domky jsou blízko u sebe, kolikrát muselo v některém z nich bydlet až 5 rodin.
Dnes jsou domky v soukromém vlastnictví a tak to taky vypadá. Některé jsou krásně opravené, jiné v žalostném stavu. Z otevřeného napůl vyskleného okna se ozývá hádka v romštině, tuhle je na střeše přilepený satelit a mně vrtá hlavou, kde že je ta ochrana UNESCA. Korunu tomu dává starší, ze dvou místních synagog, ve které sídlí Husitská církev.
Rozumím tomu, že po odsunu místních obyvatel za 2.světové války už nebylo těch, co by se vrátili zpět a dál tady udržovali komunitu. Že komunisté zachování a údržbě domů zasadili četné rány, ale proč dnes, 13 let poté, co se rozhodlo, že toto místo stojí naší společnosti za to, abychom je chránili, ho až na výjimky chránit moc neumíme.
Kousek od židovské čtvrti stojí krásná románsko-gotická bazilika.
Je otevřeno a tak se kocháme a fotíme působivé interiéry.
Je zde až tíživá atmosféra, která ještě sílí, když sestupujeme do krypty. Procházíme se mezi 50 sloupy a odhadujeme, co znamenají ty vyryté znaky na stěnách.
Já si myslím, že zde museli být zavřeni zlobiví mniši a ti zde pak vyrývali ty symboly. A taky by mě docela zajímalo, na co jsme zaplatili tu vstupenku, když je sem vstup zdarma ...
Paní na informacích nás informuje, že v každou celou hodinu je prohlídka s průvodcem. Přicházíme tedy v celou hodinu a dveře do baziliky jsou zamčené. Kousek ode dveří je značka zákaz focení. Hmm.. tak to asi nějakou náhodou byly dveře předtím odemčené. Zamrazí mě při představě, že by nás tam někdo předtím zavřel. Což se mohlo klidně stát ... Ale alespoň máme nějaké zakázané fotky :) A taky se dozvídám, že ty tajemné znaky na stěnách jsou prostě jen kamenické značky. Jsem zklamaná :)
Vracíme se zpět do městečka. Na břehu řeky, v restauraci Coqpit, si dávám výborného pstruha na citronu a šalvěji a pak se s plným bříškem drápu do schodů až úplně na vršek Třebíče, kde je velký židovský hřbitov. Tisíce náhrobků se zde tlačí ve svahu a snaží se odolat břečťanu, aby nebyly úplně pohřbeny pod jeho listy.
Je to zcela jiný hřbitov než třeba ten na Olivetské hoře, přesto je něčím podobný. Strohé náhrobky, vyjadřující základní myšlenku, že po smrti jsme si rovni a místo svíček a kytek sem tam kamínek jako upomínka.
Tak tak stíháme poslední dnešní skupinovou prohlídku Zadní synagogy. Sice už neslouží svému účelu, přesto si připadám divně, když spolu s muži sedím v hlavním sále. Průvodkyně skvěle vypraví a uvádí nás do historie, obřadů a vůbec problematiky židovství. Poté co si poslechneme "teorii" jdeme navštívit dům pana Seligmanna Bauera. Neumím si představit, že v těchto prostorách mohlo žít až 5 rodin.
Z výkladu průvodkyně jsem se dozvěděla zase pár nových věcí a tak uspokojená mentálně se po prohlídce vydávám uspokojit i svoji závislost na kávě. Útulných kavárniček je zde poměrně dost, ale nakonec dávám přednost té U Židovské brány. Mají zde výborný kafe. Taková skvělá tečka za skvělým výletem :)
