Z hlubin metra vycházím na temnou ulici. Koukám do mobilu, ale šipka běhá po mapě zmateně sem a tam, to jak se mezi mrakodrapy špatně chytá GPS signál. Potřetí jdu přes stejnou křižovatku, čímž jsem vzbudila pozornost bezdomovce..
Před zastávkou v Chicagu jsem o tomto městě věděla pouze to, že leží u jezera a že tam mají velkou lesklou “fazoli”, u které si všichni fotí selfíčka. Na přípravy nebylo moc času, takže mě město mohlo jen překvapit. A protože tentokrát letím sama, tak žádné vyhlídkové autobusy, vše si “osahám” po svých. Hurá!
Chicago bylo mojí víkendovou zastávkou na služební cestě. Přiletěla jsem kolem osmé večer místního času a do města využila rychlodráhu Blue line za 5 USD. Vláček mě vyplivnul do tmy uprostřed mrakodrapů. Koukám na mapu v mobilu, ale šipka GPS zmateně běhá po mapě. Stejně tak jako já, než se konečně dostanu do hotelu … po dvaceti hodinách na cestě, po tom, co jsem se snažila ignorovat pokřikující bezdomovce a rychlým krokem obcházela těla, povalující se na zemi.
Ráno jsem skoro nepoznala, že je ráno. Do okna v 6. patře totiž slunce nedosvitne. Ve zprávách ukazují hrůzný nález dětské nožičky v místním parku. Pak zase střelbu v nočním klubu, která si vyžádala tři mrtvé. Tak nevím, jestli mám vůbec vyjít na ulici. Už nechci cestovat sama!
Krom špatných zpráv, slibovali v televizi teplé počasí a to se splnilo. Už dopoledne, když jsem vyšla z hotelu, jsem dostala teplotní facku. Dnes přijde stín mrakodrapů a nadzemní dráhy vhod.
Pomalu se dostávám k centru města. Lidí a hluku přibývá. Vstupuji do Chicagského kulturního centra s krásným skleněným stropem a interiérem, který lze vidět v nejednom americkém filmu.
Trošku větší výhled se mi ale naskytl až když jsem došla k řece. A byl úžasný. Staré budovy v kontrastu s novými, cvrkot na řece a mezi tím vším lidí jak v mraveništi. Stojí za to se zastavit a chvíli si ten mumraj jen prohlížet. Člověk se tak nějak ukotví v čase a prostoru.
Našla jsem si budovu Wrigley, odkud bude odpoledne vycházet tour Free Tours by Foot, na kterou jsem se zaregistrovala. Je to prohlídka s průvodcem, která je zdarma, nebo můžete na konci zaplatit tolik, kolik uznáte za vhodné.
Vedro bylo spalující, tak jsem víc než kdy jindy nakukovala do klimatizovaných budov. Vybrala jsem si k tomu obchodní třídu Michigan Ave.
Kousek odtud jsem pak procházela kolem budov, které vypadaly jako nájemní domy, jen měly u vchodů ochranku. S jednou z nich jsem se dala do řeči a ujistili mě, že jsou to opravdu byty a hoooodně drahé :) Viděla jsem také několik svateb, pouličních umělců, sanitek prodírajících se hustým provozem nebo dlouhých limuzín.
Co se týká jídla, doporučuje se zde ochutnat dvě místní “speciality”. Hot dog v chicagském stylu a deep dish pizzu. To první je párek s pálivou hořčicí na rozříznuté bagetce, obložený nakládanou zeleninou a rajčetem. Netradiční je na něm jen to, že se nepodává s v USA tradičním kečupem. Já jsem k němu dostala ještě sáček brambůrků. Ať žije zdravá výživa! :)
Ve dvě hodiny začala naše tour. Ve skupince se nás sešlo 11 a vycházeli jsme od budovy Wrigley, která byla postavena na začátku 30.let, ve své době nejbohatším obyvatelem Chicaga – výrobcem nám známých žvýkaček. Je celá bílá a aby si tuto barvu udržela, nechal Wrigley její fasádu pokrýt glazovanými keramickými obklady, takže je samočistící.
Následovala budova Tribune. Ta je rovněž jednou z nejstarších ve městě. Do její fasády jsou zasazeny úlomky a artefakty přivezené z významných míst z celého světa – kousek Čínské zdi, Colosea, hradu v Edinburgu a podobně. Postupně jsme se dostali třeba k nejznámější místní gotické stavbě nebo nejstarší zachovalé budově ve městě, která přečkala požáry a jiné katastrofy.
Jinými slovy, průvodce mi ukázal, že historie tohoto města nemusí být tolik stará, aby byla zajímavá. Poukázal na detaily, které bych normálně přehlédla nebo se o nich vůbec nedozvěděla. Prošli jsme například přízemím hotelu The Drake, kde vás ubytují, pokud jste opravdu Někdo.
Nahlédli do podzemních částí města, kde panuje čilý automobilový ruch. Nebo si odpočinuli v oáze klidu, kterou byste v centru rušného města těžko hledali.
Po tom, co jsme se s průvodcem rozloučili, prošla jsem se podél řeky a vydala jsem se hledat “fazoli”. Bylo u ní narváno. Bodejť by ne, je to opravdu zajímavá věc.
Hned kousek odtud se v Millennium parku konal jazzový festival. Chvíli jsem poseděla a zaposlouchala se do hudby. Se zapadajícím sluncem utvářela příjemnou atmosféru.
Pomalu jsem prošla parkem a cestou k hotelu narazila ještě na spoustu zajímavých míst. Nakonec mě město hodně příjemně překvapilo. Ještě že jsem ráno vyšla ven :)
V neděli už jsem si šla jen zaběhnout podél jezera a do přístavu Navy Pier.
Mých 10km vypadá na mapě Chicaga jako malé nic :)
